Jiří Kajínek

Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu.

Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“,[3] ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků.[4]

Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil a to v době, kdy si měl odpykávat jedenáctiletý trest za předchozí trestnou činnost. Vinu na vraždách Jiří Kajínek nikdy nepřiznal a opakovaně se snažil o obnovu procesu.[3]

Trestní spis obsahuje více než 10 000 stran a projednávání případu trvalo 46 dnů. Proces byl několikrát odročen a trval téměř šest let. Před soudem vypovídalo 56 svědků a asi 10 soudních znalců. Rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 stran. O podmínečné propuštění z vězení mohl dle rozsudku Jiří Kajínek zažádat v roce 2022.[5]

• červen 1998 – Krajským soudem v Plzni odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.[6]
• únor 1999 – Vrchní soud v Praze zamítl odvolání Kajínka.[7]
• únor 2001 – ministr spravedlnosti Pavel Rychetský podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.[8]
• říjen 2001 – ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl.[9]
• listopad 2001 – ústavní stížnost podal i Jiří Kajínek, Ústavní soud ji odmítl.[10]
• leden 2004 – Kajínkovi noví právní zástupci Klára Slámová a Kolja Kubíček požádali o obnovu procesu, plzeňský krajský soud ji zamítl,[11] na základě stížnosti zamítnutí ale Vrchní soud v Praze kvůli procesním vadám zrušil[12] a Krajský soud v Plzni rozhodl znovu tak, že žádost o obnovu procesu zamítl.[13] Následovala opět stížnost, ale pražský vrchní soud zamítnutí potvrdil.[14]
• srpen 2006 – ministr spravedlnosti Pavel Němec podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.[15]
• listopad 2007 – právní zástupkyně Kajínka Klára Slámová podala k Ústavnímu soudu dvě ústavní stížnosti, které byly spojeny v jednu a ta byla odmítnuta.[16]
• 2011 – Kajínek podal novou žádost o obnovu procesu, Krajský soud v Plzni ji zamítl[17] a Vrchní soud v Praze zamítnutí potvrdil.[18]
• září 2011 – Kajínek podal k Ústavnímu soudu další ústavní stížnost, která byla odmítnuta.[19][20]

Dne 18. ledna 1993 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise přerušil výkon trestu na dobu 21.–23. ledna 1993. Kajínek se ale do vězení už nevrátil a o 4 měsíce později měl spáchat vraždy, kvůli kterým byl později odsouzen na doživotí.

Druhý pokus o útěk se stal v červenci 1994, když byl Kajínek umístěn ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Byl dopaden ještě týž den tak, že mu náhodný kolemjdoucí podkopl nohy, a tím umožnil policii, aby ho dopadla.

Dne 11. září 1996 se Jiří Kajínek pokusil uprchnout z vězení ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely.

Po svém konečném odsouzení byl převezen do Věznice Mírov. Také odtud se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18.15 hodin opět uprchnout. V médiích se často opakuje informace, že je zřejmě jediným vězněm, kterému se podařilo z této věznice uprchnout,[3] ale není to pravda, v roce 1976 z Mírova utekl Jiří Staněk s dalšími dvěma muži.[21] S Kajínkem měl utéct i Martin Vlasák, dvojnásobný vrah a Kajínkův kamarád, který však (zřejmě kvůli momentálnímu zkratu) zůstal v cele. Dne 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, člena gangu Orlických vrahů, který si rovněž odpykává doživotní trest.

Především Kajínkův poslední útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám. Začala vznikat jakási legenda o českém „Robinu Hoodovi“. V médiích se začala zdůrazňovat především jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost. U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal obětí komplotu. Soudy ale dosud všechny návrhy na obnovu řízení zamítly, i přes předložení údajných nových důkazů o Kajínkově nevině.

Existují však také zdroje, které považují za skutečné vrahy nikoliv Jiřího Kajínka, nýbrž tehdejší policisty Jaroslava Kronďáka a Jana Mikeše.[22][23]

Ve prospěch Jiřího Kajínka podal tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud zamítl. Místopředseda vlády Miloše Zemana a pozdější předseda ústavního soudu Pavel Rychetský v roce 2001 vyjádřil soukromý úsudek: „Pokud tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo od policie.” A upozornil na nestandardní postup policie: „To byl evidentně případ, kdy někteří policisté spolupracovali s podsvětím.“[24]

V červenci roku 2010 média uvedla zprávu, že se objevily nové skutečnosti v případu vraždy podnikatele Jandy, kterou měl Kajínek spáchat v roce 1993. Úřady nevyloučily revizi rozsudku.[25] Dne 28. března 2011 byla jeho žádost opět zamítnuta.[26]

V dubnu 2017 prezident Miloš Zeman na setkání s občany v Čáslavi pronesl, že vážně uvažuje o milosti pro Jiřího Kajínka, přestože na začátku svého funkčního období označil milosti za přežitek[3] a v únoru roku 2016 prezident na setkání s občany prohlásil, že Jiřímu Kajínkovi milost nedá.[27][28][29] Dne 10. května 2017 se s Kajínkem sešla ve věznici Rýnovice manželka prezidenta Ivana Zemanová.[30] Den poté 11. května 2017 prezident Miloš Zeman oznámil v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov, že v druhé polovině května podepíše milost pro Jiřího Kajínka.[31] Součástí milosti se stala sedmiletá podmínka, během níž se nesmí dopustit žádného trestného činu. V opačném případě by se vrátil do vězení.[32] Dne 23. května 2017 Miloš Zeman milost podepsal a Jiří Kajínek byl ještě téhož dne propuštěn na svobodu. Před bránou věznice v Rýnovicích jej čekali novináři a vítaly desítky fanoušků, kteří chtěli propuštěného vězně vidět naživo. V následné diskuzi s novináři Kajínek všem svým přívržencům poděkoval.[33]

V souvislosti s mediálním zájmem se stal svého druhu celebritou.[34] Po omilostnění žije s přítelkyní v Brně-Bystrci.[35]

Po omilostnění se z něj rychle stala mediální celebrita. Na sociální síti Instagram do ledna 2022 nasbíral 27 tisíc sledujících,[36] a na YouTube jeho kanál odebírá 47 tisíc lidí.[37] Díky tomu ho některá média (zejména bulvárnější) začala nazývat influencerem.[38][39] Například na podzim 2020 vystupoval v pořadu TV Prima Policie v akci, pořad také propagoval na svém YouTube kanálu.[40][41] Natočil také několik dalších reklamních videí, propagoval například vymahačskou firmu nebo prodejce matrací.[42] Nebylo to ovšem poprvé, kdy Kajínek využil mediálního zájmu pro vlastní výdělek. Již v roce 2004 byl například tváří billboardové kampaně Radia Kiss. Arbitrážní komise Rady pro reklamu tehdy prohlásila reklamu za neetickou.[43][44] V roce 2007 zase pro televizní stanici Nova propagoval v tiskovém inzerátu nově nasazený seriál Útěk z vězení.[45]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Kajínek na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Kajínek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kajínek
• Web na podporu Jiřího Kajínka
• Jiří Kajínek na webu Muzeum zločinu
• Lukáš Řezník: Případ Jiřího Kajínka: od výstřelu na Borech až po prezidentskou milost. Případ nejznámějšího vězně přehledně. iRozhlas.cz