Algirdas

Dne 1. listopadu 1338 v Rize spolu s otcem a bratrem Narymontem uzavřel smír s křižáckým řádem. Po otcově smrti roku 1341, obdržel v dědictví Aukštotu, horní Litvu a vládl společně s bratrem Kęstutisem, trockým knížetem, který obdržel Žmuď. V roce 1346 po vítězství nad křižáky získal vliv ve Pskovu a Velikém Novgorodu. Obsazením území pod vlivem Polska vyvolal polsko-litevskou válku v letech 1349 až 1351. Roku 1351 začal konflikt s Mongoly, vítězně zakončený v roce 1363 bitvou na Sinných Vodách a připojením Kyjeva k Litvě. V letech 1368 a 1370 podnikal válečné výpravy proti Moskvě na obranu svého švagra, velkoknížete tverského Michala II., kdy podvakrát obnovil jeho vládu a poplenil oblast Moskvy. Naposled a neúspěšně se pokusil zaútočit na Moskvu roku 1373. Během panování vyjednával jak s katolickou církví, tak i s pravoslavím o přijetí křtu. Roku 1375 přemluvil patriarchu Konstantinopole k vytvoření na Rusku nezávislé metropole „Kyjeva, Rusi a Litvy“. Po své smrti odkázal moc synovi Jogailovi.

Dětí měl 23, politicky nejvýznamnějšími byli jistě tito synové:

• Skirgaila Ivan (ok. 1354 – 23. prosince 1394 Kyjev), kníže trocký 1382–1392 a kyjevský 1394,
• Korybut Dymitrij (ok. 1355 – po 1404), kníže novgorodský 1386 – 1392/93,
• Vladislav II. Jagello (kol. 1362 – 1. června 1434 (v Grodku Jagellonském)), velký kníže litevský 1377–1381, 1382–1392, král Polska od r. 1386 – odtud polské jméno Vladislav II.,
• Švitrigaila (kol. 1373 – 10. února 1452 v Lucku), kníže vitebský v letech 1392–1393 a 1430–1436, podolský 1400–1402, novgorodský 1404–1408 a 1420–1438, černihivský 1419–1430, velkokníže litevský 1430–1432, pán Volyně 1437–1452.

Dalšími dětmi byli:

• Hedvika, manželka Jana III. Osvětimského[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Algirdas na Wikimedia Commons

Předchůdce: ?

Izaslavský kníže 1320–1345

Nástupce: Jaunutis

Předchůdce: Jaroslav Vasiljevič

Vitebský kníže] 1320–1377

Nástupce: Juliana Tverská

Předchůdce: Jaunutis

Litevský velkokníže 1345–1377

Nástupce: Jogaila