Jiří Bičák

Narodil se 7. ledna 1942 na pražských Vinohradech. V roce 1948 začal chodit do první třídy, kde vyučovaly řádové sestry, setkal se zde i s výukou angličtiny. Po roce byla škola zrušena. Podporován rodiči chodil na hodiny angličtiny soukromě, učil se hrát na housle. Jeho dětským snem bylo stát se cestovatelem.

Během studia na střední škole trávil často večery na přednáškách o matematice, fyzice nebo chemii. Přednášky vysokoškolských odborníků se konaly v rámci „lidových univerzit“. Zajímal se o kulturu, sport i umění. Jeho strýc vlastnil rozsáhlou knihovnu a zde se Jiří setkal s knihami o lékařích Johna Archibalda Cronina, anglického lékaře. Rozhodl se být lékařem a „zachraňovat“ lidské životy.[2][3].

V druhé polovině 50. let při studiu na gymnáziu, hrál na kytaru a housle se skupinou Sputnici, zde se seznámil s Karlem Hlavatým, pozdějším chemikem. Spolu hráli i klasickou hudbu, ale účastnili se také matematických olympiád. Jiří patřil mezi vítěze v celostátních kolech – tak bylo označováno prvních dvacet celostátních řešitelů.[2] Zájem o teoretickou fyziku v něm probudila knížka Jak vidím svět Alberta Einsteina.[3] Po ukončení gymnázia v roce 1959, vystudoval teoretickou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v roce 1964. V roce 1968 získal titul RNDr. a CSc. resp.PhD. Docenturu obhájil v roce 1982 a o rok později titul doktora věd.[1] Profesorem teoretické fyziky je od roku 1992.[4]

Po ukončení studia se oženil se spolužačkou Alenou. Narodili se jim dvě dcery lékařka Jitka Vokrouhlická-Bičáková a mladší Alena.

Po ukončení studia na vysoké škole v roce 1964 zasvětil celý život obecné teorii relativity, astrofyzice, kosmologii ale také historii fyziky. V roce 1971 strávil šest měsíců na Kalifornském technologickém institutu. Zde se setkal s americkým fyzikem Richardem Feynmanem.

Zviditelnil se již v roce 1967. V odborném světě se řešil problém, zda gravitační vlny existují a Jiří Bičák ve své práci dokázal, že „jistá přesná řešení Einsteinových rovnic“ lze interpretovat jako gravitační vlny. Byl pozván přednášet do Londýna, kde se seznámil s předními fyziky té doby, také se Stephenem Hawkingem. Pro jeho české vydání Stručné historie času v roce 1988 napsal Bičák doslov: „Krátce o Stephenu Hawkingovi a jeho pohledu na svět“.[5] I další překlady světových fyziků doplnil svými dovětky, např. v roce 2003 práci Martina Reese Náš neobyčejný vesmír.[3]

Sir Martin Rees, britský královský astronom jej pozval na konci sedmdesátých let přednášet na Univerzitu v Cambridgi. V roce 1970 odjel Jiří Bičák na půl roku na Kalifornský technologický institut, kde napsal práci o gravitačním kolapsu. Prodloužení k pobytu však od Československé vlády nedostal a musel se vrátit domů.

Jiří Bičák publikoval kolem 140 původních vědeckých prací v prestižních odborných časopisech i knižních publikacích. Jeho práce citovali např. indický fyzik Chandrasekhara Venkata Raman – nositel Nobelovy ceny, americký teoretický fyzik Kip Thorne, nebo teoretický fyzik, astrofyzik a kosmolog Igor Dmitrijevič Novikov.[4]

Vedoucím katedry teoretické fyziky MFF UK se stal v roce 1986 a později i ředitelem nově zřízeného Ústavu teoretické fyziky MFF UK. Jiří Bičák přednášel na mnoha významných světových pracovištích, od roku 1990 pravidelně spolupracoval s Astronomickým ústavem Univerzity v Cambridgi. V roce 1982 působil v Max Planck „Institute for Physics and Astrophysics v Garchingu“ v Německu – pravidelná spolupráce trvala do roku 1995. V letech 1994 až 1996 spolupracoval s americkou University of Utah. Od roku 1995 se datuje spolupráce s Institutem Alberta Einsteina (Max-Planck Institute for Gravitational Physics) v Golm/Postupimi v Německu.[1]

Mezi jeho první žáky na MFF UK patřili astronom Petr Hadrava, Zdeněk Stuchlík nebo astronom Vladimír Karas, kteří působí na našich univerzitách nebo na Akademii věd České republiky. Jiří Podolský, Oldřich Semerák nebo Pavel Krtouš, také jeho žáci, působí v Ústavu teoretické fyziky MFF UK. Lze říci, že Jiří Bičák patří mezi zakladatele české školy relativistických astrofyziků.