Chandrasekhara Venkata Raman

Chandrasekhara Venkata Raman (tamilsky சந்திரசேகர வெங்கட ராமன் [čandrasékara vénkata ráman]; 7. listopadu 1888 Tiruččiráppalli – 21. listopadu 1970 Bengalúru) byl indický fyzik vyznamenaný v roce 1930 Nobelovou cenou za fyziku za výsledky jeho práce při studiu rozptylu světla a za objev tzv. Ramanova jevu. Stejný objev, ve stejnou dobu, se podařil Leonidu Isaakoviči Mandelštamovi a Grigoriji Samuilovičovi Landsbergovi, kteří však, stejně jako Ramanův spoluobjevitel Kariamanickam Srinivasa Krišnan, Nobelovu cenu nezískali.

Chandrasekhara Venkata Raman
Narození	7. listopadu 1888 Tiruččiráppalli, Britská Indie Britská Indie
Úmrtí	21. listopadu 1970 (ve věku 82 let) Bengalúr, Indie Indie
Bydliště	Nové Dillí
Alma mater	Madráská univerzita Presidency College Kalkatská univerzita
Povolání	fyzik, vysokoškolský učitel a krystalograf
Zaměstnavatelé	Banaras Hindu University Indický vědecký institut Kalkatská univerzita
Ocenění	Matteucciho medaile (1928) Hughesova medaile (1930) Nobelova cena za fyziku (1930) Franklinova medaile (1941) Bharat ratna (1954) … více na Wikidatech
Choť	Lokasundari Ammal
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roku 1907 vystudoval fyziku na univerzitě v Madrasu. V roce 1917 byl jmenován profesorem na univerzitě v Kalkatě. Ramanův jev objevil roku 1928. V roce 1929 byl uveden do šlechtického stavu. Od roku 1933 pracoval ve výzkumném ústavu v Bengalúru.[1]

Roku 1954 získal nejvyšší indické civilní vyznamenání Bharat Ratna. V Indii je slaven Národní den vědy 28. února v upomínku na objev Ramanova jevu z roku 1928.

Nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1983 Subrahmanyan Chandrasekhar je jeho synovec.