Jemos

*Jemos „dvojče“ je rekonstruovaná prvotní bytost v praindoevropské mytologii.[pozn. 1] Martin L. West udává vedle významu „dvojče“ také význam „hermafrodit“, a nabízí tak výklad, že Jemos je dvojčetem sama sebe. Jiné výklady jej považují za dvojče prvotního „člověka“ či „muže“, který jej zabije či obětuje, čímž dá vzniknout světu a stane se prapředkem lidstva.[1][2][3]

Džamšíd rozpůlen Spitjurem

Motiv prvotní oběti, pokud k této postavě skutečně patří, spojuje Jema s motivem prvotní bytosti, z jejíhož těla vzniká svět jako je védský Puruša, zarathuštrický Gajómart, severský Ymi nebo čínský Pangu. Z takové bytosti v indoevropských mytologiích také někdy vznikají společenské třídy, což je motiv, na který je kladen důraz zastánci trojfunkční hypotézy.

Mýty

V Rgvédu se objevuje Jama „dvojče“, vládce mrtvých, první člověk, který obětoval bohům a který se měl se svojí sestrou Jamí stát prapředkem lidstva. Jama však odmítl spáchat prvotní incest, a tak tuto úlohu převzal jeho nevlastní bratr Manu, „člověk“, který obětoval svou manželku Manáví. V témže textu se objevuje motiv prvotního obra Puruši, který prostupuje Zemí i vším prostorem. Ten byl obětován bohy a z této oběti povstalo veškeré stvoření, včetně nebe, země a společenských tříd: z úst bráhmani, z paží kšatrijové, ze stehen vajšjové a z chodidel šúdrové.[3][4]

V 19. jaštu Avestu je král Jima „dvojče“ za své hříchy potrestán rozdělením své chvareny mezi Mithru, Keresáspu a Thraetónu a poté rozříznut ve dví Spitjurou.[pozn. 2] Podle Bundahišnu, středoperské kosmologické encyklopedie, se svět zrodil tak, že Ahriman, protivník dobrého boha Ahura Mazdy, zabil prvního člověka Gajómarta a prvního vola, zatímco skutečným předkem lidstva se stal pár Mašjé, „muž“, a Mašjané, „manželka muže“.[1][3][5]

V příběhu o založení Říma, který lze vykládat jako historizovaný mýtus o stvoření, je Remus zabit svým bratrem Romulem. Tuto vraždu lze interpretovat jako oběť zajišťující posvěcení založení města. Existuje také méně známý příběh o tom, jak byl Romulus zabit senátory, kteří jeho tělo rozřezali a vzniklé kusy si odnesli. Jméno Remus je opět vykládáno jako „dvojče“, zatímco jméno „Člověk“ se objevuje v jménu Quirina, božstva, s kterým byl Romulus často ztotožňován.[1][3]

V díle Germania římského historika Publia Cornelia Tacita je zmiňován mýtus kontinentálních Germánů o prapředkovi jménem Tuisto, „Dvojče“, jehož syn Mannus, „Člověk“, zplodil syny tři: zakladatele kmenů Ingaevonů, Herminonů a Istaevonů. V pozdější Poetické Eddě se zase objevuje prvotní obr Ymi, jehož jméno je často vykládáno jako „dvojče“, který je zabit bohy a z jehož těla je vytvořen svět. Severská tradice zná i mýtus o vzniku společenských stavů, ale nefiguruje v něm žádná ze zmíněných postav, ale bůh Heimdall.[1][3]

Velmi pozdní příklad koncepce prvotní bytosti, z které vznikají společenské vrstvy, se objevuje v ruském folklorní písni Golubinaja kniga, doložené až z 19. století, v které je přisuzován různým společenským vrstvám původ z různých částí prvního člověka Adama, carům z hlavy, knížatům-bojarům z ostatků a rolníkům z kolene.[6]

Hypotézy

Podle Jaana Puhvela v původním indoevropské mýtu Dvojče figurovalo jako starší a důležitější z dvojice, zatímco Člověk stál v pozadí, a až obětováním svého bratra vstoupil do děje a zahájil stvoření. Až pozdějším vývojem podle jeho názoru došlo k jejich pojetí jako otce a syna, jako v germánském mýtu, nebo ke vzniku ženských protějšků těchto prvotních bytostí jako ve védském mýtu. Puhvel tento příběh také vykládá jako mýtus o vzniku společenských stavů a mytické postavy a kmeny přiřazuje v rámci trojfunkční hypotézy k určitým funkcím:[3]

  • čtyři indické varny vzniklé z Puruši
  • Jimova chvarena rozdělená mezi Mithru, Keresáspu a Thraetéónu
  • Ramnes, Luceres, Tities – římské kmeny ustanovené Romulem brzy po založení města
  • Ingaevones, Herminones, Istvaeones - kmeny vzešlé z Mannových synů

Martin L. West odmítá hypotézu Puhvela a dalších mytologů o tom, že Dvojče bylo zabito Člověkem. Podle jeho názoru došlo v těchto mýtech ke sloučení dvou odlišných konceptů, prvním je hermafroditní Dvojče plodící samo se sebou lidstvo, druhým prvotní obr, jež je zabit a z částí jeho těla utvořen svět. Kontaminaci obou těchto motivů spojuje s představou o tom, jak byly hermafroditní bytosti rozděleny ve dví, a tak došlo ke vzniku mužů a žen, která se objevuje například v Platónově Symposionu, kterou považuje za analogickou představě o oddělení nebes-otce a země-matky na počátku stvoření. Oddělení motivu prvotního člověka a prvotního obra také podporuje fakt, že indoevropeisté James Mallory a D. Q. Adams považují výklad severského Ymi jako „dvojče“ za nesprávný.[1][2]

Odkazy

Poznámky
  1. Hvězdička v historické lingvistice označuje slovo, které není doloženo, ale je rekonstruováno na základě slov doložených, v tomto případě například latinského geminus a sanskrtského jama, oboje ve významu „dvojče“, nebo staroirského emon „dvojčata“. Mallory a Adams rekonstruují jméno jako *i̯emós, Julius Pokorny v Indogermánském etymologickém slovníku jako *i̯emo-, Calvert Watkins v The American Heritage Dictionary of Indo-European Roots jako *yem-, Tamaz Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov v Indo-European and the Indo-Europeans jako *q´emo
  2. Spitjura je běžně uváděn jako Džamšídův bratr, ale tato informace se objevuje až v mnohem mladším Bundahišnu, v Avestě je Spitjura daévou.

Reference
  1. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 356-359.
  2. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 608.
  3. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 324–330.
  4. WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 118.
  5. MALANDRA, William W. Encyclopædia Iranica - Sacrifice I. [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
  6. DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012 [cit. 2018-06-13]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 19–22. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.