Jama (hinduismus)

Jama je védským a hinduistickým bohem smrti, vládcem podsvětí a ochráncem jihu. Jama je synem boha Vivasvána a bohyně Saranjú, kteří zplodili jeho ženský protějšek Jamí. Sourozenci spolu měli zplodit dítě a stát se prapředky lidstva, Jama však incest odmítl, ač Jamí s ním souhlasila. Později se stal prapředkem lidstva Manu, syn Vivasvána a Savarny, dvojnice jeho manželky. Jama byl zároveň prvním člověkem, který obětoval bohům a prvním smrtelníkem. Za odměnu vládl po své smrti nad říší mrtvých ve třetím, tedy nejvyšším nebi, kde panuje radost a veselí.[1][2][pozn. 1]

V pozdějším pojetí Jama obývá hrozivé peklo zvané Naraka, kde sídlí ve městě Jamapurí ve svém paláci a soudí hříšníky. Pro svou nestrannost je ztotožňován se samotnou dharmou. Je zobrazován kulhavý, se zelenou či černou pletí, rudým rouchem, na černém buvolu a ozbrojený smyčkou a kyjem. Jeho písařem je Čitragupta, který ve své knize vyhledává dobré a špatné činy zemřelého, a jeho pomocníky, kteří přivádí mrtvé do podsvětí, jsou jamadútové, taktéž ozbrojení smyčkou. Jeho pomocníky jsou i holub a sova věštící blízkou smrt. Vchod do podsvětí je hlídán hrozivými čtyřokými psy zvanými Sáraméjové ("synové Saramy").[2][3]

Jamovým íránským protějškem je mytický král Jima, který však přes řadu společných rysů hraje odlišnou úlohu, v indické epické literatuře je z něj nejspíše odvozen král Jajáti z Mahábháraty a Vasu Uparičara z téhož díla. Motiv prvního smrtelníka a zároveň boha smrti se objevuje i u irského Donna. Jamovo jméno lze vyložit jako „dvojče“, čímž odpovídá prvotním bytostem z indoevropských mytologií jako je severský Ymi, germánský Tuisto či římský Remus, které jsou doprovázeny bytostí zvanou „člověk, muž“ jako je védský Manu, germánský Mannus nebo římský Quirinus-Romulus. Podle Jaana Puhvela v původní verzi mýtu bylo Dvojče obětováno Člověkem, který se stal prapředkem lidstva.[2]