Ingvaeoni

Ingvaeoni či Ingaevoni byla západogermánská kulturní skupina žijící ve starověku podél pobřeží Severního moře v oblastech Jutska, Holštýnska a Fríska. Kmeny v této oblasti zahrnovaly Fríse, Chauky, Sasy a Juty.

Jedna z interpretací rozšíření germánských nářečních skupin v Evropě kolem roku 100 n. l.:
     Severomořská (Ingvaeoni)
     Rýnsko-vezerská (Istaveoni)
     Polabská (Herminoni)

Jméno Ingvaeoni je spíše používáno moderními redaktory nebo překladateli. Jde pravděpodobně o správnou formu, protože může být vytvořeno etymologicky znamenajíc „syn Yngveho“, který se později vyskytuje jako skandinávské božské jméno.[1] Proto se předpokládaná společná skupina úzce souvisejících nářečí „Ingvaeonů“ nazývá ingvaeonská nebo jako Severomořští Germáni.[2]

Plinius starší asi v roce 80 n. l. ve svém díle Naturalis historia (IV.28) uvádí Ingvaeony jako jednu z pěti germánských ras, dalšími jsou Vandalové, Istaveoni, Herminoni a Bastarnové. Podle něj byli Ingvaeoni tvořeni Kimbry, Teutony a Chauky.

Odkazy

Reference
  1. Tacitus, Angricola and Germania, translated by Harold Mattingly, revised by J.B. Rives, Penguin Books 2009, Germania, 2 and note 6.
  2. Sonderegger, Stefan (1979). Grundzüge deutscher Sprachgeschichte. Diachronie des Sprachsystems, vol. I: Einführung – Genealogie – Konstanten. Berlin/New York: Walter de Gruyter; Ingerid Dal, "2.1: Altniderdeutsch u. seine Vorstufen" in Gerhard Cordes, Dieter Möhn, eds. Handbuch zur Niederdeutschen Sprach und Literaturwissenschaft.1983.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.