Poetická Edda

Samotné slovo edda poprvé použil Snorri Sturluson pro název své knihy (Prozaická Edda). Edda znamená islandsky prababička a toto slovo mohlo být použito s významem prazáklad skaldské poezie. Další význam slova edda může být ve zkomolenině jména Oddi, dvorce, kde Snorri vyrůstal a získal vzdělání či óðr (básnictví) nebo od latinského edo (píši, publikuji).

Původní rukopis se nedochoval, ale zachovaly se tři opisy, z nichž Codex Regius byl podle starší předlohy opsán okolo roku 1270, posléze byl ztracen a zapomenut a znovu objeven až roku 1645 biskupem na Skálholtu Brynjólfurem Sveissonem. Ten text považoval za starší dílo, z něhož Snorri Sturluson čerpal při sestavování své Eddy, a její autorství (nesprávně) připsal islandskému učenci a historiografovi Saemundovi Moudrému (1056–1133) (odtud Saemundova Edda). Nalezený text opsal a roku 1662 poslal dánskému králi Frederikovi III., jenž ji uložil do své knihovny, a kniha tak dostala název Codex regius.

Není známo, kdy a kde eddické písně vznikly, a to proto, že tyto pohanské písně se na Islandu díky jeho izolovanosti a specifické situaci šířily ústně až do 13. století a na pergamen byly zapsány až díky křesťanské písemné kultuře. Některé písně byly sice pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace ve Snorriho Eddě z dvacátých let 13. století.[1]

Je však možné říci, že jádro eddických písní vznikalo ve Skandinávii v 9. a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska ve velké emigrační vlně po vítězství Haralda Krásnovlasého u Havrsfjordu a dál je pěstovali a rozšiřovali.

Většina islandských ság se však odehrává mezi lety 930 - 1030, takže je dnes toto století nazýváno v islandské historii söguöld (Doba ság). Ságy o králích a biskupech jsou pochopitelně zařazovány do období života dotyčné osobnosti.

Eddická poesie se vyznačuje zejména aliterací několika metrických typů, heiti (užíváním básnických synonym) a používáním kenningů (složených básnických opisů). Zvláštním básnickým prostředkem je tmeze, což je rozdělení jednoho slova do dvou - např. každé slabiky do jednoho půlverše.

V eddických písních můžeme nalézt velké množství různorodých námětů, nejčastější jsou mytologické, ale také hrdinské, milostné a čistě historické, až životopisné (např. píseň Hyndluljóð)

Mytologické písně Jejich cena spočívá v tom, že se u jiných germánských národů vůbec nevyskytují, a nejsou ani doklady, že existovaly.

• Vědmina píseň (Völuspá) - Jedná se o nejznámější píseň celé sbírky. Je to jakési shrnutí islandské mytologie, popisuje začátek a konec bohů, lidí a světa. Celý text je stylizován do podoby věštby, oslovující boha Ódina.[2]
• Výroky Vysokého (Hávamál) - Jedná se o veršovanou sbírku přísloví, vložených do úst boha Ódina.[3] Jedná se o jakýsi návod, jak moudře žít, o shrnutí staré germánské životní filozofie. Učí především opatrnosti a vyhýbání se konfliktům.[4]Jedna z pasáží popisuje moc boha Ódina. Právě v této části je popsán vznik run, výroby runové sady a jejich použití.
• Píseň o Vaftrúdnim (Vafþrúðnismál) - Jedná se o básnický dialog mezi bohy Ódinem a Friggou, později mezi Ódinem a obrem Vafþrúðnirem. Jedná se o shrnutí staronorské kosmologie prostřednictvím líčení cesty Ódina k sídlu obra Vafþrúðnira. Je hojně citována v Prozaické Eddě.
• Píseň o Grímnim (Grímnismál) - Vypráví příběh o tom, jak nejvyšší bůh Ódin sestoupil na zem v podobě Grímnira. Byl ovšem omylem umučen králem Geirröthem, kterému se ovšem Ódin pomstil.
• Skírniho cesta (Skírnismál) - Jedná se o milostnou báseň, líčící příběh Skírniho a Jötunheimr.
• Píseň o Hárbardovi (Hárbarðsljóð) - Spor bohů Ódina a Tóra, parodie na islandské mýty.[5]
• Píseň o Hymim (Hymiskviða) - Líčí příběh boha Tóra.
• Lokiho pře (Lokasenna) - Bůh Loki uráží ostatní bohy, až je za to potrestán. Taktéž parodie ostatních písní, jakási snůška "drbů" na ostatní bohy.[6]
• Píseň o Trymovi (Þrymskviða) - Podobně jako píseň o Hymim je zpracováním tórovských mýtů.
• Píseň o Alvísovi (Alvíssmál) - Líčí, jak Tór lstí zabránil Alvísovi, aby se ucházel o jeho dceru.
• Baldrovy sny (Baldrsdraumar) - Rozvinutí jedné z epizod Vědminy písně.
• Píseň o Rígovi (Rígsþula) - Popisuje mytický vznik společenských stavů.
• Píseň o Hyndle (Hyndluljóð) - Popisuje mytický vznik jistého islandského rodu.[7][8]
• Píseň o Svipdagovi (Svipdagsmál) - vlastně milostná novela, složená ze dvou částí:
  1. Gróiny kouzelné písně (Gróugaldr)
  2. Píseň o Fjölsvinnovi (Fjölsvinnsmál)

Hrdinské písně Jejich námět až do doby stěhování národů (postava Attily, gótských králů)

• Píseň o Völundovi (Völundarkviða)
• První píseň o Helgim, vítězi nad Hundingem (Helgakviða Hundingsbana I)
• Píseň o Helgim, synu Hjörvardovu (Helgakviða Hjörvarðssonar)
• Druhá píseň o Helgim, vítězi nad Hundingem (Helgakviða Hundingsbana II)
• O Sinfjötliho smrti
• Grípiho věštba (Grípisspá)
• Píseň o Reginovi (Reginsmál)
• Píseň o Fáfnim (Fáfnismál)
• Píseň o Sigrdrífě (Sigrdrífumál)
• Zlomek písně o Sigurdovi (Brot af Sigurðarkviðu)
• První píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða I)
• Krátká píseň o Sigurdovi (Sigurðarkviða inn skamma)
• Brynhildina cesta do podsvětí (Helreið Brynhildar)
• Zkáza Niflungů
• Druhá píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða II)
• Třetí píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða III)
• Oddrúnin nářek (Oddrúnargrátr)
• Stará píseň o Atlim (Atlakviða)
• Grónská píseň o Atlim (Atlamál in grænlensku)
• Gudrúnin nářek (Guðrúnarhvöt)
• Píseň o Hamdim (Hamdismál)
• Píseň o Grottu (Grottasöngr)