Paraskeva Srbská

Svatá Paraskeva Srbská (také Petka, přídomek je uváděn i Bulharská, Makedonská, Balkánská, Bělehradská, Trnovská či Tarnovská, Jasská, Nová nebo Mladší; 10. století) byla řecká asketka. Je uctívána jako světice zejména pravoslavnými církvemi na Balkáně.

Svatá
Paraskeva Srbská
Ikona
řeholnice
Datum narození1010
Místo narozeníEpivates
Datum úmrtí14. října 1080
Místo úmrtíEpivates
Svátek14. října
Uctívána církvemiřeckokatolická církev,
římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,
pravoslavná církev
Významné zasvěcené kostelykatedrála v Jasy
Atributykříž, řeholní oděv
Patronkoušvadlen

Život

Paraskeva se narodila v Thrákii ve městě Epivates (dnes Selimpaşa poblíž Istanbulu) na břehu Marmarského moře.[1] Její rodiče byli bohatí vlastníci půdy. Legenda říká, že když byla ještě dítětem, Paraskeva slyšela v kostele Ježíšova slova: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Marek 8, 34). Poté rozdala bohaté oblečení chudým a odešla do Konstantinopole. Její rodiče, kteří nepodporovali její rozhodnutí pro asketický život, ji hledali. Proto uprchla do Chalkédónu, a poté žila v kostele Přesvaté Bohorodičky v Héracleia Pontiké. Žila přísně kajícím životem a měla vidění Panny Marie. Její pouť ji pak přivedla do Jeruzaléma, kde se rozhodla strávit zbytek života. Poté, co shlédla Jeruzalém, se usadila v klášteře v poušti poblíž řeky Jordán. Když jí bylo 25 let, zjevil se jí anděl, který jí řekl, aby se vrátila do své vlasti. Vrátila se tedy do Konstantinopole, a poté žila ve vesnici Kallikrateia v kostele Svatých apoštolů. Zemřela ve věku 27 let.

Kult

Život sv. Paraskevy je obklopen řadou legend, například o zázračném nalezení jejího neporušeného těla. Na místě, kde kdysi stál její rodný dům, byl později postaven jí zasvěcený kostel, doložený k roku 1200. Později byl několikrát přestavěn a nakonec byl na jaře 1979 zbořen, nyní je na jeho místě park.

Kult svaté Paraskevy se rozšířil ve 14. století z Bulharska na sever do rumunských knížectví, na Valašsko a Moldávii. V tomto období napsal biskup Jevtimij z Tarnova (1332–1402) její životopis – „Hagiografii sv. Petky z Tarnova“.[2] Čerpal z řecké hagiografie jáhna Basilika, napsané v roce 1150 na žádost konstantinopolského patriarchy Mikuláše IV. Muzelona.

Někdy se svatá Paraskeva označuje Nová, protože existují další dvě starší světice jejího jména, sv. Paraskeva Římská (2. století) a sv. Paraskeva z Ikonia. Bývá také problém rozlišit, ke které z těchto tří svatých se vztahují které legendy a příběhy. Paraskevin kult tak přebíral z kultu a atributů dvou dalších sv. Paraskev, ba i z kultu předkřesťanských božstev Slovanů.[3] Další zmatení nastává, protože řecké jméno „Paraskevi“ se dá vyložit i jako „pátek“. Překlad do jazyků jako rumunština nebo srbština je pak „Sfânta Vineri“ nebo „Sveta Petka“, což znamená Svatý Pátek. To pak bylo někdy špatně chápáno a jméno Pátek spojováno například s postavou z lidových legend majících podobné jméno nebo s personifikovaným dnem. Jak se jeden učenec ptá:

Byla Parasceve nebo Paraskeva, raně křesťanská dívka, pojmenována na počest dne ukřižování? Nebo byla zosobněním toho dne, zobrazovaná s křížem v ruce, aby podpořila horlivost věřících? A byla Paraskeva jižních Slovanů stejná jako ta, která se zjevila v severním Rusku?[3]

Tělo sv. Paraskevy bylo několikrát přeneseno, z čehož pramení řada jejích přídomků, obvykle podle místa uložení ostatků. Dnes je uctíváno v pravoslavné katedrále rumunského města Jasy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paraskeva of the Balkans na anglické Wikipedii.

  1. Kiril Petkov, The Voices of Medieval Bulgaria, Seventh-Fifteenth Century: The Records of a Bygone Culture, Volume 5, BRILL, 2008, ISBN 9004168311, p. 274.
  2. Life of Saint Parascheva, bishop Evtimy of Tarnovo, romanian title – Viata Sfintei Parascheva, de Sfantul Eftimie din Tarnovo, Editura Agapis
  3. Nicholas Valentine Riasanovsky, Gleb Struve, Thomas Eekman, California Slavic Studies, Volume 11 (University of California Press, 1980), 39.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.