Jaroslav Mazáč

Narodil se v dělnické rodině Josefa Mazáče (1900–1987) a Marie Mazáčové-Kočí. Maturoval na přerovském gymnáziu r. 1952. Studoval na Univerzitě Palackého v Olomouci český a ruský jazyk na Pedagogické fakultě a potom dálkově češtinu na Filozofické fakultě. (Dizertační práce Poezie Karla Tomana).[1]

Učil na základních a středních školách v Šumperku, Starém Městě pod Sněžníkem, Zábřehu a Kojetíně. Od roku 1965 pak na Střední zemědělské škole v Přerově. Vzhledem k tomu, že byl katolík a předseda Československé strany lidové, mu komunistická strana tehdy neumožnila učit na prestižních školách (gymnázia). Mezi jeho žáky patřil např. Vladimír Hučín.

Jaroslav Mazáč byl členem Obce spisovatelů . Debutoval r. 1961 v Červeném květu, přispíval do Lidové demokracie, Akordu, Nové svobody, Mladé fronty, Ostravského kulturního měsíčníku, Tvorby, Literárního měsíčníku, Učitelských novin aj. Publikoval i v okresním tisku: Kultura Přerova, Kulturní život Šumperska, Průvodce kulturou Zábřeha. Jako samizdat byla v 80. letech rozšiřována jeho sbírka Tichá mše.[1]

Tvorba Jaroslava Mazáče měla několik předností, které by neměly zůstat nepovšimnuty: První předností bylo programové navazování básníka na tvorbu všedního dne, na tvorbu niterného neokázalého prožitku. K tomu se vázalo básníkovo ladění veršů do civilní tóniny a výrazová svébytnost. Básník svého čtenáře nikde nevodil exotickými zahradami s pohárkovými vůněmi, barvami a tvary. Jeho verše byly spíše řadami světel, ozařujících cestu do nejbližšího času, ale i do věčnosti. Básník chápal svou tvorbu jako poetickou službu zušlechťující naši dobu a obohacující čtenáře o citové parametry, o víru a naději.

—Bohumír Kolář