Extended play

EP (z anglického Extended Play nebo také Extended Format, doslova „prodloužené hraní“[1][2]) je označení pro hudební nahrávku, která překonává běžný rozsah singlu, ale zároveň je příliš krátká na to, aby se dala označit jako klasické album. Tento typ formátu obvykle obsahuje kolem 3 až 6 písní a nepřesahuje svou délkou 30 minut.[3][4] Zkratkou EP bývají označovány i CD s krátkými hracími časy (klasické CD je schopné nést až 80 minut hudebního materiálu) nebo digitální kopie. Nejčastější velikost vinylových EP desek byla 10 palců, ale v 70. a 80. letech 20. století se objevily i EP o průměrech 7 a 12 palců. Vinylové EP se také odlišovalo jinou rychlostí přehrávaní.[3]

Nahrávky v tomto formátu vydávali především punkové kapely a nezávislí interpreti.[4] Výhodou je menší finanční náročnost oproti klasickému albu, tedy LP desce, což vycházelo vstříc hlavně začínajícím interpretům. Dodnes je EP užíváno jako nástroj propagace nebo prostor k experimentování.[5][4] Autorům hudby také poskytuje možnost, jak si udržet své fanoušky v případě, že mezi vydáními jednotlivých alb jsou příliš velké časové rozdíly.[2]