Jan Váňa

Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě.[3]

V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky (Svatobor, Česká akademie věd a umění) i s konkrétními představiteli veřejného života.[4]

Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku.[3]

Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích.[5] Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen.[4]

Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště.[3] Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu Burnsovi,[6] spisovatelce George Eliotové,[7] svatém Bernardovi,[8] osmnáctém století[9] nebo náboženském cítění v historii.[10]

Psal i pod pseudonymy Abraham Kobliha a J. V. Prachatický.[11]

Samostatně vydal mj. jazykové příručky:

• Mluvnice jazyka ruského (1876)
• Anglicky snadno a rychle (1895)
• Kapesní slovník česko-anglický pro školu, písárnu a dům (1907)
• Čech v Anglii i Americe (1913), konverzační příručka

Eseje a jiné originální práce:

• Mezi puritány : z upomínek na Skotsko (1882)
• Anglicko-ruský humor pro české zasmání (1884)
• Zlomky a stromky ; Enthusiasm lidskosti (1894, veřejná přednáška)
• Albion hrdý a lidský (1896)

K jeho satirickým pamfletům patří:

• Kokrhy / básnická drchanka Abrahama Koblihy (1891). V básních projevuje rázný vtip a zdravý rozum. Kritizuje konzervativní stranu, hrabivost a jiné nešvary, prosazuje poctivou práci a pokrok vědy. Staví se proti napodobování Victora Huga v novodobém básnictví. Proti dobovému realismu a naturalismu žádá návrat k starší romanticko-vlastenecké poezii, která je podle něj národně-výchovný prostředek, nikoli hodnota sama o sobě. Podle Bohuslava Čermáka se Váňa stal následovníkem Karla Havlíčka a J. J. Kolára, jejichž odvaze se vyrovnal, byť s některými jeho závěry (zejména o smyslu literatury) nesouhlasil.[12]
• Mé Krákory : Na oslavu dvouletého básnického jubiela Abrahama Koblihy (1893)
• Pláč spravedlnosti české : odpověď Řiditelství "Svatoboru" (Jirásek, Sládek, Vrchlický aj.) a Čtvrté třídě České akademie nauk (Vrchlický, Sládek, Jirásek aj.) (1896)
• Kokrhy a krákory : Ohlas nejmladšího básnického pokolení (1896, 1897). Na úvod cituje dopis od Jaroslava Vrchlického, v němž tento básník jménem České akademie oznamuje, že už nebude reagovat na žádná Váňova podání. Zbytek knihy obsahuje množství epigramů, někdy doplněných mottem nebo poznámkami pod čarou, v nichž Váňa kritizuje nejrůznější „nepravosti“ v české kultuře.[13]

Přeložil mj.:

• John Stuart Mill: O individualitě (1880)
• John Stuart Blackie: Sebevychování : poučení na dráhu života mladým mužům a studujícím (1881, 1897)
• Alexander Neilson Cumming: Důležitost politické ekonomie pro pokolení lidské (1882)
• John Caird: Náboženství ve všedním životě (1882)
• Charles Dickens: Dombey a syn (1883)
• Henry Thomas Buckle: Dějiny vzdělanosti v Anglii (1886)
• Jonathan Swift: Gullivera cestování do mnohých a vzdálených končin světa (1895)
• John Lubbock: Radosti života (1897)
• John Barrow: Car Petr Veliký (1902)
• Lewis Carroll: Malé Elišky země divů a příhod (Alice's Adventures in Wonderland, 1902)
• Světem : sborník pro rozhledy v literatuře, vědě, politice a pedagogice v Evropě vůbec, v zemích slovanských zvláště (sbírka přeložených prací různých autorů, vycházela v několika dílech v 80. a 90. letech)

Co je epigrámek?[14]
(Odpověď Ignátu Hermanovi na jeho neslušnou poznámku: Snad nemyslíte, že jsou vaše epigramy umění.)

Co je píseň?+)[15]
(Věnováno básníkům a básnířkám do 20 let.)

Vyvoláno Sládkovými „Písněmi" ve „Zlaté Praze" v květnu 1891.
*) Jako na mlynáři mouka, tak i na mně uvázl prášek z mého řečiučitelského povolání. „Portiť" znamená v ruštině kazit; portič = kazitel.

Vrchlického poesie+)[16]

• ) Po napsáni těchto veršů přečetl jsem si z Vrchlického (Motýli všech barev, Píseň str. 35. Zhřešil jsem a polichotil, to není roucho, to jsou hadry).

Člověk neví, má-li se propadnout hanbou nebo hněvem nad takovými verši. — Ach, korumpovaná literaturo, ubohá politická budoucnosti! Uvedené verše mají jen v sociálním ohledu potěšlivou stránku. Podle pana Vrchlického mohu milovat včera, jíst a pít včera, platit dluhy včera atd. Proč tak naše intelligence bezohledně zachází s lidem, v němž je mnoho příslušníků s dělným a střízlivým mozkem, a jen malé procento kreténů, a to počítajících se ke crému. (I tyto verše jsou ukradené!!)