Jan Nostic-Rieneck

Pocházel ze šlechtické rodiny Nosticů, patřil k falknovské větvi[1] a potomstvu vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka Nostice (1768–1840).[2] Narodil se v Uhrách jako starší syn c. k. podplukovníka hraběte Zikmunda Nostice (1815–1890). Do armády vstoupil jako kadet v roce 1864 a v roce 1866 se již jako nadporučík zúčastnil prusko-rakouské války. V roce 1875 byl jmenován c. k. komořím a byl přidělen ke dvoru arcivévody Karla Ludvíka, kde byl vychovatelem jeho synů Františka Ferdinanda a Otty. Později byl prvním komorníkem arcivévody Leopolda Ferdinanda (1895–1897) a nakonec se stal nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Annunziaty (1900–1915). V aktivní službě dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1900 byl penzionován. Mimo aktivní službu ale později dosáhl ještě hodností generálmajora (1902) a polního podmaršála (1911).[3] V roce 1900 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1910 získal Řád železné koruny I. třídy.

Dne 18. listopadu 1885 se Wiesbadenu jeho manželkou stala hraběnka Mauritia von Walderdorff (1861–1949), dáma Řádu hvězdového kříže. Měli spolu tři dcery. Nejstarší dcera Eleonora (1886–1922) se provdala za hraběte Ferdinanda Attemse (* 1885), který si po ovdovění vzal její mladší sestru Wandu (* 1887). Manželé byli v lednu 1946 v Jugoslávii prohlášeni za nezvěstné. Nejmladší dcera Alžběta (1893–1983) byla manželkou hraběte Karla Ledóchowskiho-Thuna (1891–1971), který působil ve státních službách v Salcburku a proslul také jako genealog a heraldik.[4]