Jan Kačer

Jan Kačer (* 3. října 1936 Holice) je český herec a režisér, vdovec po herečce Nině Divíškové.[1]

Jan Kačer
Jan Kačer (2007)
Narození3. října 1936 (85 let)
Holice
Československo Československo
Alma materAMU v Praze
Povoláníherec, filmový režisér, politik, pedagog, televizní herec, režisér a učitel
Tituldoc.
Oceněnímedaile Za zásluhy 1. stupeň (1998)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy (2016)
Politická stranaČeská strana národně sociální
ChoťNina Divíšková (1962–2021)
DětiSimona Kačerová
Klára Cimburová
Adéla Kačerová-Kubačáková
Funkceposlanec Federálního shromáždění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Kačer (1971)
Jan Kačer (2012)

Život

V roce 1955 absolvoval na SPŠ keramickou v Bechyni.[2]

V roce 1959 dostudoval obor režie na pražské DAMU, poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zde se vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později založila Činoherní klub v Praze. Zde Kačer působil také jako režisér (1965–1974) a herec (v ostravském Státním divadle 1976–1986). Od roku 1976 do 1981 působil souběžně v pražském Divadle E. F. Buriana a mezi léty 1986 až 1990 byl členem Divadla na Vinohradech[3].

Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu Smrt si říká Engelchen.

Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem, Sokrate!, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně) a několik televizních filmů (Jsem nebe, Město mé naděje).

Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval rovněž podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[4]

V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální.[5] V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL.[6]

Je také autorem tří vzpomínkových biograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005; K přátelům, 2012).

V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce.[7] V roce 2016 obdržel Medaili za zásluhy I. stupně.[8]

V roce 2019 načetl audioknihu Fin Mika Waltari (vydala Audiotéka).

Divadelní režie, výběr

Filmografie, výběr

Film

Televize

Práce pro rozhlas

Vzpomínky

Odkazy

Reference
  1. PEŠKA, Lukáš. Ratha chci sledovat naživo, ne z médií. 5 plus 2. 15. 8. 2013, roč. 2, čís. 33, s. 12.
  2. SEZNAM.CZ. Slavný herec (85) přišel už jako malý kluk o tatínka. Oběsil se kvůli strachu o rodinu. www.super.cz [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky)
  5. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky)
  6. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. - 6.11.2004 [online]. volby.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky)
  7. Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf)
  8. Zeman vyznamenal 30 osobností, šest ocenil Řádem bílého lva [online]. ČTK [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
  9. TUREK, Petr. Ernest Hemingway: Stařec a moře. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. (česky)
  10. ŠVÁBOVÁ, Šárka. Legendy Činoherního klubu očima Jana Kačera. Populární divadlo v ulici ve Smečkách oslavilo 55 let své existence [online]. Český rozhlas, 2020-12-29 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
  11. ŠVÁBOVÁ, Šárka. Nešlo nám o úspěch představení, ale o změnu světa, vzpomíná Jan Kačer v Osudech [online]. Český rozhlas, 2021-01-25 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.

Literatura
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 47, ISBN 978-80-200-1502-0.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33–35, 37, 47, 64, 84, 99, 107, 118, 123, 127, 128, 197, 258, 327, 340, 353, 435, 473, 474, 481, 506, 520, 537.
  • Encyklopédia filmu, Obzor 1993.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 551–553.
  • Jan Kačer. Jedu k mámě. Praha : Eminent, 2003. 249 s. ISBN 80-7281-126-6.
  • Jan Kačer. Mírnou oklikou. Praha : Eminent, 2005. 185 s. ISBN 80-7281-235-1.
  • Jan Kačer. K přátelům. Praha : Eminent, 2012. 190 s. ISBN 978-80-7281-435-0.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 390–391.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 271.
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2.upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 425.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 301.
  • Mirek Novák: Jak jsme začínali, Koršach, Praha, 1994, str. 161–171, ISBN 80-900346-4-0.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 109, 111–4, 129, 135, 187–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3.
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 23–4, 31, 66, ISBN 80-903399-5-6.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 14–15.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 357, 359, ISBN 80-207-0485-X.
  • Marie Valtrová: Divadlo s rodokmenem – Divadlo Na Jezerce, Brána, 2010
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 101, ISBN 80-7243-121-8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.