Ján Smrek

Narodil se v rodině malorolníka a vzdělání získal v lidové škole v Kochanovcích. Po smrti svého otce (v roce 1907) se stal chovancem evangelického sirotčince v Modře. V letech 1913-1917 se vyučil obchodním příručím a ve vzdělání pokračoval až po první světové válce, když v letech 1919-1921 studoval v modranském učitelském ústavu a v letech 1921-1924 na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě, studium však nedokončil, protože ho naplno zaujala práce novináře. Krátce pracoval na Dolné zemi a u Makovických v Ružomberoku, v roce 1917 pracoval také v obchodě u Fedora Houdka. V letech 1917-1918 se dostal jako voják rakousko-uherské armády na palestinskou frontu, kde vážně onemocněl, dostal malárii.

Později působil v roce 1924 jako novinář v redakci Slovenského denníku a v letech 1925-1929 byl redaktorem Národních novin v Martině. V letech 1925-1938 redigoval v pražském Mazáčově nakladatelství Edici mladých slovenských autorů (EMSA). Kvůli této práci se také v roce 1930 přestěhoval do Prahy, kde později začal vydávat literární časopis Elán, který vycházel až do poválečných dob. Na začátku druhé světové války se však vrátil zpět na Slovensko, kde se usadil v Bratislavě a časopis Elán se stal časopisem Spolku slovenských spisovatelů. V době války založil Komorní knihovnu Elánu, kterou vedl i po jejím převzetí nakladatelstvím Slovenský spisovatel v roce 1950, ale v letech 1945-1948 pracoval jako přednosta kulturního odboru na Pověřenictvu informací.

Po roce 1948 jako básník upadl do nemilosti, měl zakázáno psát, jeho díla procházela cenzurou, a tak se více věnoval překladům.

Zemřel 8. prosince 1982 v Bratislavě. Pochovaný je v Martině na slovenském národním hřbitově. Vděční rodáci mu odhalili v roce 1988 při příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin na budově Obecního úřadu v Melčicích-Lieskovém pamětní desku. Jejím autorem je akademický sochař Igor Mosný z Trenčína. Při příležitosti 100. výročí narození Jána Smreka v srpnu 1998, kdy na jeho počest probíhal v Bratislavě Světový kongres básníků, mu byl odhalen památník v nově vybudovaném parku v Melčicích-Lieskovém. Tehdy byla poprvé udělena mezinárodní Cena Jána Smreka, a to švédskému básníku Tomasi Tranströmerovi, který se měl o 13 let později stát laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Od r. 2000 byly Cenou Jána Smreka ocenění přední světoví básníci, např. G. Ajgi, R. Kunze, F. Mayröckerová, M. Matevski, včetně českých básníků L. Kundery, J. Štroblové a J. Žáčka.

Jeho první literární pokusy vznikly v době středoškolských studií v roce 1916, kdy začal posílat svoje díla do Slovenského denníku a později také do Národních novin v Martině. Zde publikoval první polemiky, zprávy a publicistické články. Svoje básně zveřejňoval také v časopisech Živena, Slovenské pohľady, Zlatá Praha, Lidové noviny, Evanjelický posol spod Tatier, Tvorba T, Cirkevné listy a jiné.

Svojí tvorbou se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti slovenské literární tvorby v 20. století. Jeho básnická tvorba se vyznačuje jednoduchostí a melodičností a ve svých dílech vyjadřuje zejména lásku k člověku a životní optimismus. Středobodem jeho pozornosti byla často i žena jako symbol mládí, krásy a základní hodnoty života. Ve svých básních definoval zásady své poetiky. Posláním poezie je podle něj nutnost vyvolávat zejména pocity krásna a harmonie, přičemž prosazoval názor, že báseň má být citová a muzikální.

Spolupracoval se slovenským hudebním skladatelem Jánem Cikkerem na libretu opery Beg Bajazid a je také spolutvůrcem libreta opery Mr. Scrooge (Tiene) . Mezi spolupracovníky - hudebními skladateli byl i Frico Kafenda, který složil na básníkova slova cyklus třech písní: Listy, Okouzlení a Píseň. Ke Smrekově poezii si našel cestu i hudební skladatel Eugen Suchoň. Kromě jiných skladeb zkomponoval na slova Jána Smreka k 50. výročí Pěveckého sboru slovenských učitelů skladbu Slovenská píseň pro mužský sbor. Jeho poezie posloužila také Andrejovi Očenášovi, Otovi Ferenczymu a Alfrédu Zemanovskému.

Kromě vlastní tvorby se věnoval (zejména po roce 1948) překladům z :

• maďarštiny (Endre Ady, Attila József, Sándor Petőfi)
• francouzštiny (Villon, Pierre Corneille)
• ruštiny (Alexandr Sergejevič Puškin)
• polštiny (Julian Tuwim)
• turečtiny (Nazim Hikmet)

Dne 31. srpna 1940 podepsal v Tatranské Lomnici manifest, ve kterém je důrazně kritizováno tehdejší slovenské politické vedení loutkového Slovenského štátu (Jozef Tiso) za umírněnost v napodobování nacistického Německa.

Citace: Národný socializmus je sústava, ktorá najlepšie vyhovuje potrebám slovenského života, lebo umožňuje plné rozriešenie všetkých problémov politických, hospodárskych a kultúrnych.

• 1929 - Státní cena
• 1933 - Zemská cena
• 1954 - Státní cena K. Gottwalda
• 1966 - titul Národní umělec
• 1978 - Řád práce
• 1978 - zlatá medaile maďarského PEN-klubu - Munkarend arany fokozata

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Smrek

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Smrek na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Smrek na Wikimedia Commons