Frico Kafenda
Frico Kafenda (2. listopadu 1883, Mošovce, Uhersko – 3. září 1963, Bratislava) byl slovenský hudební skladatel a pedagog. Mezi jeho žáky ve hře na klavír patřil i slovenský hudební skladatel Eugen Suchoň.
| Frico Kafenda | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. října 1883 nebo 3. října 1883 Mošovce |
| Úmrtí | 3. září 1963 (ve věku 79 let) Bratislava |
| Povolání | klavírista, hudební skladatel a pedagog |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Po studiích působil v Německu jako dirigent, nicméně po první světové válce se vrátil na Slovensko. Pokusil se napsat slovenskou národní operu, ale kvůli propuknuvší druhé světové válce zůstalo jeho dílo nedokončeno. Narukoval a padl do ruského zajetí, kde skicoval budoucí Smyčcové kvarteto G dur, které je zobrazením jeho osobních zážitků ze zajateckého života. Po 1. světové válce se vrátil na Slovensko a stal sa jednou z vedoucích osobností hudebního života. Byl ředitelem Hudební školy v Bratislavě, byl jmenován lektorem hudby na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Složil cyklus Tři mužské sbory (Išli hudci horou, Sedemdesiat sukieň mala). Poslední z jeho písní je Pieseň vďaky na Plávkova slova, kde vyjadřuje pocity radosti nad vítězným ukončením války. Zemřel v roce 1963 v Bratislavě.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frico Kafenda na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Frico Kafenda na Wikimedia Commons
