Nâzım Hikmet
Nâzım Hikmet Ran (15. ledna 1902, Soluň – 3. června 1963, Moskva) byl turecký spisovatel, básník a dramatik narozený na území dnešního Řecka. Proslul zejména svými verši. Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardy v Turecku.
Nâzım Hikmet | |
---|---|
Nâzım Hikmet v Berlíně (1952) | |
Narození | 15. ledna 1902 Salonica, Osmanská říše (dnes Soluň, Řecko) |
Úmrtí | 3. června 1963 (ve věku 61 let) Moskva, Ruská sovětská federativní socialistická republika, Sovětský svaz |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Pseudonym | Orhan Selim |
Povolání | básník, dramatik, romanopisec, scenárista, režisér |
Národnost | Turci |
Alma mater | Galatasaray Litesi Komunistická univerzita pracujících východu Heybeliada Deniz Lisesi Lomonosovova univerzita |
Manžel(ka) | Münevver Andaç |
Rodiče | Celile Hanım |
Příbuzní | Oktay Rıfat Horozcu (bratranec) |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se 15. ledna 1902 v Soluni, otec byl Pomak a matka Polka. Ve 20. letech se zúčastnil turecké války za nezávislost. Na počátku 20. let odjel do Sovětského svazu studovat. Do Turecka se vrátil roku 1924 jako přesvědčený komunista. Pro své levicové přesvědčení byl pak v Turecku několikrát vězněn. Nejdelší věznění začalo roku 1940 a trvalo deset let. Mezinárodní výbor za jeho osvobození vedli roku 1949 například Pablo Picasso či Jean-Paul Sartre. Známá byla též jeho hladovka ve vězení, na niž navazovala solidární řetězová hladovka tureckých básníků (Orhan Veli, Melih Cevdet, Oktay Rıfat). Po propuštění roku 1950 odjel Hikmet do exilu, působil zejména v Sovětském svazu, kde též zemřel a je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě. Měl i polské státní občanství, často též pobýval v Praze. Nikdy se však nezřekl turecké národnosti a nepřestal psát turecky. Dnes je Hikmet v Turecku vnímán jako národní klasik, roku 2010 turecký hudební skladatel Fazil Say složil k 47. výročí Hikmetovy smrti oratorium nazvané Nazim.
Dílo
Jeho poezie byla zpočátku formálně klasická, sylabická, ale ve 20. letech byl silně ovlivněn zejména Vladimirem Majakovským a futurismem, načež se uchýlil k volnému verši. Hodně jeho básní zhudebnil Zülfü Livaneli. Úspěšné byly i jeho divadelní hry, zejména Ferhad ile Şirin, která vznikla na základě lidové legendy o milenecké dvojici Ferhada a Širín. Roku 1956 ji pod názvem Legenda o lásce zfilmoval v československo-bulharské koprodukci český režisér Václav Krška.[1] Hikmet napsal i jeden román: Yaşamak Güzel Şey be Kardeşim.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nâzım Hikmet na Wikimedia Commons
- Portrét Českého rozhlasu
- Portrét na Poets.org
- Heslo v encyklopedii Britannica