Ivan Hlinka
Ivan Hlinka (26. ledna 1950 Most – 16. srpna 2004 Karlovy Vary), přezdívaný „Šéf“,[2] byl československý hokejový útočník a později trenér, jedna z největších osobností historie českého a československého hokeje.
Ivan Hlinka | |
---|---|
Osobní informace | |
Datum narození | 26. ledna 1950 |
Místo narození | Most, Československo |
Datum úmrtí | 16. srpna 2004 (ve věku 54 let) |
Místo úmrtí | Karlovy Vary, Česko |
Stát | Československo |
Výška | 186 cm |
Hmotnost | 84 kg |
Přezdívka | Dlouhej, Šéf |
Manžel(ka) | Liběna Hlinková (1998–2004)[1] |
Děti | Ivan Hlinka |
Příbuzní | Josef Ulrych (švagr) |
Klubové informace | |
Aktivní roky | 1966–1987 |
Číslo | 21 |
Pozice | centr |
Kluby | HC Litvínov HC Dukla Trenčín Vancouver Canucks EV Zug |
Draft NHL | V roce 1981 jako součást speciálního draftu československých hráčů. celkově týmem Winnipeg Jets |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Lední hokej na ZOH | ||
stříbro | 1976 Innsbruck | ČSSR |
bronz | 1972 Sapporo | ČSSR |
Mistrovství světa v ledním hokeji | ||
bronz | MS 1970 | ČSSR |
stříbro | MS 1971 | ČSSR |
zlato | MS 1972 | ČSSR |
bronz | MS 1973 | ČSSR |
stříbro | MS 1974 | ČSSR |
stříbro | MS 1975 | ČSSR |
zlato | MS 1976 | ČSSR |
zlato | MS 1977 | ČSSR |
stříbro | MS 1978 | ČSSR |
stříbro | MS 1979 | ČSSR |
bronz | MS 1981 | ČSSR |
bronz | MS 1992 | ČSFR - trenér |
bronz | MS 1993 | Česko - trenér |
bronz | MS 1997 | Česko - trenér |
bronz | MS 1998 | Česko - trenér |
zlato | MS 1999 | Česko - trenér |
Kanadský pohár | ||
finále | KP 1976 | ČSSR |
Stanley Cup | ||
finále | 1981/1982 | Vancouver Canucks |
Hráčská kariéra
Hokejovou kariéru začal v šesti letech, kdy se stal členem mládežnického týmu Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský klub. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál na světových šampionátech jedenáct turnajů a zúčastnil se dvou zimních olympijských her: v roce 1972 v japonském Sapporu pomohl vybojovat bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku získal stříbro. V letech 1977–1980 byl kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. Za reprezentaci se zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a vstřelil 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.
V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 působil v týmu Vancouver Canucks. Tehdy se vrátil do Evropy a v letech 1983–1985 hrál ve švýcarském týmu EV Zug. Po návratu do Československa ukončil aktivní sportovní kariéru v roce 1987 v Litvínově.
Ocenění
- člen Síně slávy IIHF (2002)
- člen Klubu hokejových střelců deníku Sport
- člen Síně slávy českého hokeje (2008)
- Nejlepší trenér ligy 1990/91
- Vítěz Zlaté hokejky 1978
- Nejlepší nahrávač ligy 1974/75, 77/78
- Nejproduktivnější hráč ligy 1974/75
Trenérská kariéra
Od roku 1986 působil jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.
Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením získal národní tým v následujícím roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci. V roce 1994, po dvou neúspěšných turnajích, reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo).
V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství ve Finsku bronzovou medaili. Jeho největší úspěch přišel následujícího roku, kdy na olympiádě v roce 1998 v japonském Naganu získal jím vedený národní tým historicky první zlaté olympijské medaile v hokejovém turnaji. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy III. stupně.[3]
V únoru 2000 opustil místo trenéra české reprezentace, odešel do NHL a na konci sezóny se stal hlavním koučem týmu Pittsburgh Penguins – prvním Evropanem v této funkci.[4] Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku ročníku 2001/2002. V letech 2001–2002 následně působil jako generální manažer českého národního týmu. Po olympiádě v Salt Lake City trénoval jednu sezónu ruský tým Avangard Omsk.
Mezinárodní federace ledního hokeje ho v roce 2002 uvedla do Síně slávy. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.
Potřetí se hlavním trenérem národního týmu stal v květnu 2004, kdy podepsal dvouletou smlouvu.[5] Ještě před první reprezentační akcí následující sezóny, kterou byl Světový pohár, ale v srpnu 2004 zahynul na následky autonehody v Karlových Varech.[6]
Reprezentační výsledky
- 1992: 16. ZOH – (Albertville) (Francie) – 3. místo
- 1992: 56. MS 1992 (Praha, Bratislava) (ČSSR) – 3. místo
- 1993: 57. MS 1993 (Dortmund, Mnichov) (SRN) – 3. místo
- 1994: 17. ZOH – (Lillehammer) (Norsko) – 5. místo
- 1994: 58. MS 1994 (Canazei, Bolzano, Milano) (Itálie ) – 7. místo (po MS 1994 rezignoval na trenérskou funkci, v březnu roku 1997 se do funkce vrátil)
- 1997: 61. MS 1997 (Helsinki, Tampere) (Finsko ) – 3. místo
- 1998: 18. ZOH (Nagano) (Japonsko ) – 1. místo
- 1998: 62. MS 1998 (Curych, Basilej) (Švýcarsko ) – 3. místo
- 1999: 63. MS 1999 (Oslo, Hamar, Lillehammer) (Norsko ) – 1. místo
- 2000: Odešel do NHL – 7. února 2000 podepsal smlouvu s Pittsburgh Penguins. Do konce sezóny 1999/2000 působil jen jako pomocník hlavního kouče Herba Brookse, od 28. června 2000 působil jako hlavní trenér.
- 2001: Na začátku sezóny 2001/2002 byl odvolán z funkce hlavního trenéra Pittsburghu kvůli špatným výsledkům týmu.
- 2002: V sezóně 2002/2003 působil jako hlavní kouč klubu Avangard Omsk.
Osobní život
Narozen v Mostě, žil s rodinou nejprve v Louce u Litvínova a od svých 10 let přímo v Litvínově.[7] Absolvoval průmyslovku, následně vystudoval ekonomii v Praze na VŠE[6] a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.[zdroj?!] Z prvního manželství měl syna Ivana,[8] druhou manželku Liběnu si vzal v roce 1998.[9]
Zemřel 16. srpna 2004 v karlovarské nemocnici, kam byl převezen po autonehodě s nákladním vozem na silnici I/6 mezi Karlovými Vary a Olšovými Vraty.[6] Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.[10] Ještě toho roku byl po něm pojmenován litvínovský zimní stadion.[11]
Odkazy
Reference
- iDNES.cz. 23. února 2009. Dostupné online. [cit. 2021-02-02]
- GORDÍKOVÁ, Monika. Dnes uplynulo deset let od smrti legendárního Ivana Hlinky [online]. Mostecky.denik.cz, 2014-08-16 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- Seznam vyznamenaných [online]. Hrad.cz [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- Ivan Hlinka bude hlavním koučem Pittsburghu Penguins [online]. Hokej.cz, 2000-02-07 [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-13.
- Hlinka si vybral Rulíka s Weissmannem [online]. Idnes.cz, 2004-05-13 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- Trenér Hlinka zemřel po autonehodě [online]. Idnes.cz, 2004-08-16 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- VIP sport: Ivan byl můj velkej brácha: Před 10 lety zemřel hokejový génius Hlinka!
- LANGR, Michael. Hlinkův syn dal tátovy dresy do dražby. Koupili je Reichel, Šlégr a Litvínov [online]. Idnes.cz, 2010-06-23 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- 13. komnata Liběny Hlinkové [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- KNAP, Karel. Ivan Hlinka má hrob v Praze, naproti V+W [online]. Idnes.cz, 2009-03-27 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
- Před sedmi lety u Varů přišel Ivan Hlinka o život [online]. Denik.cz, 2011-08-16 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online.
Literatura
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 226.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 468.
- NIKODÝM, Jiří; NOHEJL, Tomáš; VLČEK, Petr; ŽATKULIAK, Alois. Pan trenér. Úvod Jiří Kejval, předseda ČOV. Praha: Mladá fronta, 2017. 159 s. ISBN 978-80-204-4403-5. Kapitola Ivan Hlinka: Hlavně se z toho nepo..., s. 68–77.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Hlinka na Wikimedia Commons
- Osoba Ivan Hlinka ve Wikicitátech
- Obrázky k tématu Ivan Hlinka na Obalkyknih.cz
- Statistika v NHL na nhl.cz
- Ivan Hlinka na www.hokej.cz
- Statistika golfisty na Golfparada.cz Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machine
- Dokument Čs. televize z roku 1978
- Ivan Hlinka v databázi Olympedia (anglicky)