Italská hvězda

Po svém vítězství v Severní Africe využili Spojenci svých základen v Tunisku a na Maltě k invazi na Sicílii. K této operaci došlo 10. července 1943 a trvala do 17. srpna 1943. Po tomto rychlém vítězství, postoupily spojenecké jednotky 3. září 1943 do Itálie. Ve stejnou dobu také vpadly na území Italy okupovaného Řecka, Jugoslávie, Korsiky a Sardinie. Boje v samotné Itálii trvaly až do 8. května 1945, kdy byl v Evropě podepsán mír.[15][16]

Italská hvězda byla založena v květnu 1945. Udílena byla vojákům, kteří se zapojili do italského tažení, za jehož počátek bylo bráno obsazení Pantellerie dne 11. června 1943. Konec tažení je pak shodný s koncem války v Evropě, tedy 8. května 1945.[1][2][17]

Moře, která zavdávala právo na udělení medaile, bylo Středozemní moře, Egejské moře a vody patřící Albánii a Krétě, a to v období od 11. června 1943 do 8. května 1945. Vstup do operační služby v ostatních částech Středozemního moře či během invaze na jihu Francie se započítával pod podmínkou, že bylo splněno šestiměsíční služební kritérium pro udělení Hvězdy 1939–1945.[2][15]

Příležitostný vstup do požadovaných mořských oblastí, který přímo nesouvisel s bojovými operacemi, služba v obchodním námořnictvu, posádky vyloďovacích plavidel či zásobovacích plavidel v Severní Africe, Palestině, Sýrii či na Kypru, nebo posádky plavidel ve Španělsku, na Baleárských ostrovech a v Turecku od 30° v. š. se pro splnění kvalifikačního kritéria pro udělení Italské hvězdy nepočítaly.[2]

Pokud byla jedinci udělena medaile za statečnost nebo byl uveden v Mention in Dispatches za akci v době, kdy sloužil v požadované oblasti, kvalifikovalo to dotyčného pro obdržení Italské hvězdy bez ohledu na délku jeho služby v požadované oblasti. Námořníci, jejichž služba byla přerušena jejich smrtí, zraněním či nezpůsobilostí k službě ze zdravotních důvodů, byli také oceněni Italskou hvězdou bez ohledu na délku jejich služby.[2]

Speciální pravidla se aplikovala na příslušníky námořnictva, kteří nastoupili do služby méně než šest měsíců před koncem války. Ti, kteří do služby nastoupili v operační oblasti kvalifikující pro udělení hvězdy po 10. listopadu 1944 byli oprávněni hvězdu získat, nebyli však vyznamenání Hvězdou 1939–1945, u které podmínka služby po dobu minimálně 180 dní zůstala.[2][15]

Pro pozemní jednotky armády, příslušníky námořnictva na pevnině a pozemního personálu RAF neexistovalo časové kvalifikační kritérium pro udělení Italské hvězdy. Rozhodující byla služba na některém z následujících míst v přesně daném termínu:[2]

• Egejská oblast od 11. června 1943 do 8. května 1945
• Korsika od 11. června 1943 do 4. října 1943
• Dodekany od 11. června 1943 do 8. května 1945
• Řecko od 11. června 1943 do 8. května 1945
• Itálie vč. Elby od 11. června 1943 do 8. května 1945
• Pantelleria 11. června 1943
• Sardinie od 11. června 1943 do 19. září 1943
• Sicílie od 11. června 1943 do 17. srpna 1943
• Jugoslávie od 11. června 1943 do 8. května 1945

Vojáci, kteří na sklonku války vstoupili na území Rakouska, měli nárok na Italkou hvězdu nikoliv však na Hvězdu za Francii a Německo.[2][3]

Posádky letadel, které se zúčastnily operací proti nepříteli ve Středozemním moři nebo měli základnu v oblasti Středozemního moře získaly nárok na udělení Italské hvězdy již po absolvování jednoho bojového letu. Hvězda však nemohla být udělena posádkám se základnou jinde než v oblasti Středozemního moře. Posádky transportních letadel musely splnit povinnost tří přistání v požadované oblasti. K získání vyznamenání byli také způsobilí příslušníci výsadkových jednotek, kteří se zúčastnili výsadkových operací v oblasti odpovídající kritériím pozemních vojsk.[2][3][15]

Lety nad Evropu uskutečněné z oblasti Středozemního moře od 11. července 1943 do 8. května 1945 opravňovaly udělení Italské hvězdy, nikoliv však Hvězdy za Francii a Německo.[2][3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Star na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italská hvězda na Wikimedia Commons