Zlatý věk science fiction

Na tom, kdy má Zlatý věk svůj počátek, panuje poměrně jasná shoda. Je jím nástup Johna W. Campbella do čela pulpového magazínu Astounding Stories. Stalo se tak v září roku 1937, ale teprve další rok přinesl ve vydávání časopisu velké změny. Campbell jednak časopis přejmenoval na Astounding Science Fiction a postupně kolem sebe shromáždil skupinu vynikajících autorů, které umělecky vedl a zásoboval je i mnoha nápady.[2]

Mnohem obtížnější je časové určení konce Zlatého věku. Specifickým rysem tohoto období je tzv. hard science fiction, která se opírala o poznatky přírodních věd, neboť vznikala v době pro lidstvo nevídaného technického rozmachu. Rok 1946 je považován za konec Zlatého věku s ohledem na události druhé světové války, které způsobily, že se ztratil optimistický postoj k vědě a technice a pozornost autorů se začala přesouvat směrem k vnitřnímu životu člověka a k jeho snaze ubránit svoji existenci ve vztahu k okolnímu prostředí.[3]

Za skutečný konec Zlatého věku je ale často považováno až období let 1949–1950, kdy časopis Astounding Science Fiction ztratil své dominantní postavení na trhu v oblasti sci-fi a kdy byl Campbellův technický optimismus překonán vznikem nových ambiciózních magazínů The Magazine of Fantasy & Science Fiction (zkráceně F&SF) a Galaxy Science Fiction, které umožňovaly autorům další literární vývoj.[4]

Časopis Astounding Science Fiction učinil první krok směrem k rehabilitaci science fiction jakožto seriózní literatury. Zbavil ji její pokleslé minulosti a uvedl na scénu autory, kteří pak dominovali žánru po celou druhou polovinu 20. století. Kromě toho sehrála významnou roli ve vzniku a rozvoji science fiction v tomto období skupina fanoušků zvaní Futuriáni, která vznikla roku 1938 a za jejíhož zakladatele je považován Donald A. Wollheim.[5] Ačkoliv se činnost Futuriánů zaměřovala hlavně na publikaci fanzinů a organizaci fandomu, dokázala kolem sebe soustředit mnoho mladých fanoušků sci-fi, výtvarníků a začínajících editorů, z nichž mnozí se později stali významnými vydavateli, redaktory a spisovateli.[6]

Pro Zlatý věk jsou typická především tato témata:

• Space opera (vesmírná opera): Ta byla původně hanlivým označením pro omšelou kosmickou sci-fi, brzy se však stala pojmem označujícím příběhy odehrávající se v kosmu a popisující vesmírné konflikty. Jde například o šestidílný tzv. Lensmanský cyklus od E. E. Smitha, jehož v pořadí třetí, čtvrtá a pátá část byla publikována v Astounding Science Fiction v letech 1937–1941 a šestá část v letech 1947–1948. Společně s E. E. Smithem je za jejího zakladatele považován Edmond Moore Hamilton.
• Mimozemšťané a mimozemské invaze: Téma mimozemských invazí na Zemi patřilo k velmi častým námětům povídek Zlatého věku. K nejslavnějším z nich patří povídka Who Goes There? (1938, Kdo je tam?) od J. W. Campbella nebo Arena (1944, Aréna) Fredrica Browna. Do popředí zájmu se však dostala i otázka porozumění neznámé inteligenci, jako například v povídce Murraye Leinstera First Contact (1945, První kontakt).
• Možný zánik lidstva způsobený vychladnutím Slunce nebo vzájemnými konflikty, evoluce člověka a jeho další sociální vývoj. Tohoto tématu využívá například Isaac Asimov ve své sérii o Nadaci, jejíž první díl Nadace vycházel na pokračování v Astounding Science Fiction v letech 1942–1944, nebo Clifford D. Simak ve svém povídkovém románu Město, jehož části vycházely rovněž v Astounding Science Fiction ve čtyřicátých letech. Patří sem i otázka, kdo bude nástupcem zmizelé lidské civilizace. V již zmíněném povídkovém románu Město jsou to inteligentní psi, ale často to jsou lidmi sestrojené stroje, jako například v povídce Though Dreamers Die (1944) od Lestera del Reye.
• Roboti a robotika: Toto téma je spojeno především s Isacem Asimovem, jehož povídky o robotech, publikované na stránkách Astounding Science Fiction během čtyřicátých let, vyšly později knižně roku 1950 pod názvem Já, robot. Asimov v nich mimo jiné definoval zákony robotiky, které jsou považovány za obecné shrnutí základních požadavků na vývoj a používání robotů.
• Historie budoucnosti (Future History), tj. série příběhů posazených do vývojové linie lidstva. Tento pojem pochází od J. W. Campbella v souvislosti s cyklem povídek Roberta A. Heinleina vydávaných od roku 1939 v Astounding Science Fiction. Do historie budoucnosti patří také již zmíněná série o Nadaci Isaca Asimova.

V povídkách Zlatého věku však přetrvávala také určitá klišé z předcházejících období, jako byl určitý rasismus (nadřazenost bílé rasy, „žluté nebezpečí“ atp.) a zobrazování ženských hrdinek jako pasivních obětí, ohrožovaných nějakou zápornou postavou (nejčastěji mimozemšťanem). V povídkách, vydávaných v Astounding Science Fiction, se k tomu přidalo ještě tabu týkající se sexu (čtenáři byli totiž také mladí chlapci, jejichž výchova by podle tehdejšího všeobecně rozšířeného názoru mohla být erotickými tématy ohrožena), takže se v nich ženy vyskytovaly zcela ojediněle.

Na tyto autory pak navázala další generace sci-fi spisovatelů, mezi něž patří především Poul Anderson, Philip K. Dick, James E. Gunn, John Christopher, Cyril M. Kornbluth, Walter M. Miller, Jr. nebo Philip José Farmer.

• Úžasné příběhy, AFSF, Praha 1993, sestavil Jaroslav Olša, jr.
• Od Heinleina po Aldisse, AFSF, Praha 1994, sestavil James Edwin Gunn.
• Na úsvitu Zlatého věku, Mustang, Plzeň 1995, sestavil Isaac Asimov.
• Na vrcholu Zlatého věku, Mustang, Plzeň 1996, sestavili Ondřej Müller a Pavel Medek.