R.U.R.

Scéna z prvního dějství. Čapek ji popsal jako Helenin salón s tapetovými dveřmi nalevo do hudebního salónu a dveřmi vpravo do ložnice Heleny. V centru jsou okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo, psací stůl, komoda, pohovka, křesla. Celý salón má moderní, ryze ženský ráz.[4]

Úvodní dějství se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti na Rossumově ostrově výrobny robotů. Celá výroba je prováděna roboty. Připluje za nimi pěkná dcera prezidenta Helena Gloryová, která chce roboty zrovnoprávnit a do které se všichni zamilují. Postupně jí vyprávějí příběh vynálezu prvních robotů starého Rossuma a jeho synovce. Nakonec se vdá za ředitele Harryho Domina.

Příběh dále pokračuje po deseti letech, kdy už jsou roboti široce rozšířeni. Heleně je smutno z toho, že roboti, ač velmi podobní lidem, nemohou mít city jako lidé, a tak přiměje Dr. Galla, aby začal experimentovat s jejich „duší“. Jejich původním cílem bylo vytvořit pro člověka ráj na zemi, aby již nikdy nemuseli lidé umírat hlady a měli všeho dostatek. Jenže upadly mravy, lidé zlenivěli a začali roboty původně určené k práci používat jako vojáky pro své války.

Nakonec se několik robotů vzbouřilo, ustanovilo Ústřední výbor robotů a vyhlásilo válku lidstvu, jež drtivě porazilo a nenechalo nikoho přežít. Nakonec dorazili až na výrobní ostrov a pozabíjeli všechny až na Alquista, protože on ještě pracoval rukama (což ho uklidňovalo; věřil, že je práce smyslem života). Jenže roboti se začali opotřebovávat a umírali. Chtěli po něm, aby objevil původní Rossumův výrobní postup, ten však spálila Helena předtím, než ji zabili.

Jednou v noci Alquista vzbudili robot Primus a robotka Helena. Když chtěl jednoho z nich pitvat (kvůli výzkumu), druhý se nabízel místo něj - vůbec se nechovali jako roboti (snažili se navzájem chránit; záleželo jim jednomu na druhém). Nakonec zjistil, že se mají rádi, a tak je poslal pryč, aby udrželi život a začali s láskou znovu jako Adam a Eva.

Závěr je symbolickým odkazem k Bibli, z níž Alquist cituje.[5]

Scéna třetího dějství navržená Feuersteinem. Čapek ji popsal jako pokusnou laboratoř. Vlevo okno, vpravo dveře do pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl se zkumavkami, chemikáliemi a termostatem. Nad stolem svítící žárovky. Napravo psací stůl s knihami. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém koutě pohovka.[6]

Lidé

• Harry Domin – centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů,
• Inž. Fabry – generální technický ředitel R.U.R.,
• Dr. Gall – přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R.,
• Dr. Hallemeier – přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů,
• Konzul Busman – generální komerční ředitel R.U.R.,
• Stavitel Alquist – šéf staveb R.U.R.,
• Helena Gloryová,
• Nána – její chůva.[7]

Roboti

• Marius,
• Sulla,
• Radius,
• Damon,
• Robot Primus,
• Robotka Helena,
• Robotský sluha,
• 1., 2., 3., robot a další.[7]

R.U.R. 1939

Roboti v Čapkově hře nejsou roboti v moderním smyslu. Jsou to biologičtí tvorové stvoření ve stejném stylu jako Frankensteinovo monstrum, jak o něm píše Mary Shelleyová. Jsou biologickými entitami, jejichž části se montují dohromady jako automobily. Projevují se úsečnými pohyby a výslovností. Oděni jsou stejně jako lidé a charakteristickým znakem je upřený pohled ve tváři bez výrazu.[8]

V jistém smyslu se podobají nejmodernější koncepci živých forem stvořených člověkem (jako jsou replikanti ve filmu Blade Runner nebo Cyloni v nové verzi seriálu Battlestar Galactica). V Čapkově době ale neexistovala žádná koncepce genetického inženýrství. Jeho roboti jsou biologické stroje, jsou sestaveni jako protiklad k tomu, že by rostli nebo se narodili.

V roce 1938 byl natočen podle divadelní hry krátký 35minutový britský film produkovaný BBC.[9]

V roce 1977 složil podle hry R.U.R. stejnojmennou operu Zdeněk Blažek.

• Světová premiéra hry R.U.R. měla být na Národním divadle v Praze. Jak však v roce 1927 uvedly Lidové noviny, původní termín byl odložen na 25. ledna 1921. Královéhradecký ochotnický soubor Klicpera, který měl hru premiérovat krátce po Národním divadle, se o odložení nedozvěděl. Tak se světová premiéra odehrála 2. ledna 1921 na prknech scény v Hradci Králové.[10][11]
• V roce 2020 uplynulo sto let od knižního vydání Čapkova R.U.R. a při této příležitosti vznikly dvě knihy s názvem "Robot 100". Jedna má podtitul "Sto rozumů", protože do ní přispělo 100 osobností (editor: Jitka Čejková) a vydala ji Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Druhá obsahuje sci-fi povídky, a tak má podtitul "Povídky" (vydalo Argo). V Památníku Karla Čapka ve Strži byla ke stému výročí R.U.R. připravena výstava s názvem "Cesta do hlubin Robotovy duše". České centrum Mezinárodního PEN klubu připravuje ve spolupráci s divadlem Archa monumentální oslavy 100. výročí od premiéry R.U.R. v lednu 2021.
• V roce 2019 vznikl další projekt oslavující sté výročí od vydání knihy R.U.R. K oslavě stejného stoletého jubilea se spojil Ústav formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se Švandovým divadlem na Smíchově a organizátory hackathonů CEE Hacks, aby vytvořili projekt THEaiTRE. Jedná se o vědecký projekt, který si klade za cíl zjistit, zda dokáže umělá inteligence pomocí přirozeného zpracování jazyka a konkrétně vylepšeného jazykového modelu GPT-2 napsat divadelní hru. Celý projekt začal u Karla Čapka, v jehož R.U.R. se poprvé objevilo slovo "robot". Původní myšlenka zakladatele projektu Tomáše Studeníka byla, jestli se role autora divadelní hry a robota po sto letech neotočila a zda by robot dnes nemohl napsat divadelní scénář o Karlu Čapkovi. První fáze projektu vrcholí inscenací, jejíž scénář bude plně vygenerovaný jazykovým modelem. Tato světová premiéra divadelního představení proběhne spolu s diskusí s tvůrci 26. února 2021 od 19:00 a bude streamovaná online široké veřejnosti zdarma. Online přenos bude zveřejněn na webových stránkách projektu.

THEaiTRE je plánován (minimálně) do roku 2022, kdy dojde ke druhé premiéře s dokonalejším jazykovým modelem. Tento projekt byl finančně podpořen Technonologickou agenturou ČR a spolupracují na něm rovněž zástupci prg.ai a Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze.