Klaustrofobie
Klaustrofobie je strach z uzavřených nebo omezených prostorů.[1] Pro klaustrofobiky jsou kritická především místa jako výtahy, letadla, vlaky. Tato choroba se může projevovat pouhými pocity nejistoty, ale také třeba silnými záchvaty. Strach nemusí být pouze z pohybujících se prostorů (vlak, letadlo, výtah...) ale také např. z jeskyní, tunelu, malých místností a vyšetření magnetickou rezonancí.
Opakem je agorafobie – strach z otevřených a především veřejných prostorů.
Klaustrofobií trpí na světě asi 5 % lidí.[2] Život s touto nemocí nemusí být nijak výrazně odlišný od života nepostiženého člověka, vždy ale představuje jistý psychický blok.
Projevy
Když je člověk trpící klaustrofobií ve stísněném prostoru, začínají se u něho projevovat tyto příznaky:
- strach, úzkost – má pocit, že je uvězněn, že se mu může něco stát, nemůže uniknout, obává se o svůj život, cítí pocit ohrožení
- pocení
- třes
- dušení, obtížné dýchání
- bušení srdce (zrychlený tep)
- sucho v ústech
- nevolnost
Dotyčný se snaží za každou cenu dostat pryč, často nedokáže jasně uvažovat a při silné formě fobie se může chovat agresivně.[3] Člověk s klaustrofobií může i omdlít.
Léčba
Většinou se léčí postupným pobytem ve stále více uzavřenějších prostorách. Také se k léčbě dodávají léky proti úzkosti (antidepresiva, anxiolytika).[1]
