Irena Dodalová

Irena Dodalová (rozená Rosnerová, provdaná Leschnerová, později Dodalová, 29. listopadu 1900 Ledeč nad Sázavou - 1. července 1989 Buenos Aires) byla československá divadelní a filmová režisérka, scenáristka, filmová a divadelní pedagožka a filmová producentka židovského původu. Se svým manželem Karlem Dodalem založili v Praze první české studio animovaného filmu IRE film.[1]

Irena Dodalová
Rodné jménoIrena Rosnerová
Narození29. listopadu 1900
Ledeč nad Sázavou
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. července 1989 (ve věku 88 let)
Buenos Aires
Argentina Argentina
BydlištěBuenos Aires (od Desetiletí od 1940)
Praha (do 1942)
New York (1945–1948)
Argentina (od 1948)
Národnostžidovská
Povolánífilmová režisérka a animátorka
ChoťLeo Leschner, Karel Dodal
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodila se v Ledči nad Sázavou, vyrůstala v ortodoxní židovské rabínské rodině. Její první manželství bylo uzavřeno s Leem Leschnerem, následně změnila příjmení na Leschnerová.

IRE film

V roce 1933 založila spolu s Karlem Dodalem v Praze filmovou společnost IRE film, první české studio animovaného filmu. Produkce této společnosti zahrnovala krátké filmy The Game of Soap Bubbles a The Idea Seeks Light . Během této doby bylo „IRE filmem“ natočeno celkem 30 krátkých reklamních a avantgardních filmů. S dodalem uzavřela roku 1935 sňatek. V roce 1938 se pár pokusil točit krátké filmy v Paříži, ale neuspěl. Zatímco Dodal na konci roku 1938 odešel do Spojených států, jeho manželka se vrátila do Prahy, kterou pak v březnu 1939 obsadil německý Wehrmacht a došlo k vytvoření Protektorátu Čechy a Morava.

Okupace Československa

Dodalová pak našla zaměstnání ve fotoateliéru v Praze. Po atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942 byla Irena Dodalová zatčena v rámci tzv. heydrichiády německými okupačními silami pro podezření ze špionáže pro USA. V červnu 1942 byla deportována do ghetta v koncentračním táboře Terezín. Tam pracovala při obdělávání polností a ve zpracování slídy.

Během svého věznění Irena Dodalová také uspořádala přednášky na téma produkce animovaných filmů a inscenovaných her. Spolupracovala zde se skladatelem Viktorem Ullmannem, později deportovaným do Osvětimi, či Adolfem Außenbergem, synem filmového manažera Julia Außenberga, který před válkou uprchl do Anglie. 5. února 1945 byla Irena Dodalová propuštěna na základě dohody sjednané Červeným křížem a jako jeden z asi 1200 vězňů jí bylo umožněno odejít do Švýcarska.

Theresienstadt 1942

V říjnu nebo listopadu téhož roku obdržela od správy tábora rozkaz k výrobě pseudodokumentárního propagandistického filmu s názvem Theresienstadt 1942. Vedením celého projektu byl pověřen SS-Hauptsturmführer Herbert Otto Gille. S výrobou Dodalové pomohl český herec Hans Hofer, rovněž internovaný v Terezíně. Mezi fragmenty filmu, které se dochovaly, patří herec Karel Švenk, loutkář Otto Neumann, kreslíř Bedřich Fritta a tanečnice Kamilla Rosenbaumová.

Celý film je považován za ztracený, avšak scény z pásu byly objeveny v roce 1994 ve Varšavě v archivu Filmoteka Narodowa. Další fragmenty jsou uloženy v Národním filmovém archivu v Praze. Jak napsala Dodalová v dopise svému manželovi po válce, když byla v roce 1945 propuštěna, mohla z tábora filmy propašovat a později je provézt do Švýcarska.

Emigrace

Irena Dodalová téhož roku odsud odešla do Spojených států, kde napsala The Black Book, publikovanou v New Yorku v roce 1946. Její snímek Nacistický zločin proti židovskému lidu zpracoval jejich zkušenosti shromážděné v Terezíně. Do roku 1948 produkovala další kreslené filmy v New Yorku. Ve stejném roce Irena Dodalová emigrovala do Argentiny. V Buenos Aires natáčela filmy o baletu a folklóru, vedla kurzy a vedla divadelní semináře.

Filmografie (výběr)
  • 1936: Hra prvních (krátký film, režisér, kamera)
  • 1938: Myšlenka hledající světlo („Myšlenka hledá světlo“, režie, krátký film)
  • 1942: Theresienstadt 1942 (pseudodokumentární film, režisér, spolupráce na scénáři, představení)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irena Dodalová na německé Wikipedii.

  1. Ukázala Čechům, že animovaný film není jen groteska. Osudové ženy: Irena Dodalová. Dvojka [online]. 2019-10-05 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • Kay Less : Mezi pódiem a kasárnami. Lexikon pronásledovaných divadelních, filmových a hudebních umělců v letech 1933 až 1945 . S předmluvou Paula Spiegela . Metropol, Berlin 2008, ISBN 978-3-938690-10-9, s. 385.
  • Eva Strusková: The Dodals. Průkopníci českého animovaného filmu . (NFA, 2013)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.