Ignác Rohrbach

Ignác Rohrbach (asi 1691 Kaiserwalde, od 1945 Lasówka, Kladské hrabství – 26. října 1747 Chrudim)[1] patří k nejvýznamnějším východočeským sochařům 18. století navazujících na Matyáše Bernarda Brauna.

Ignác Rohrbach
Narozeníasi 1691
Kaiserwalde (dnešní Lasowka)
České království České království
Úmrtí26. října 1747 (54–55 let)
Chrudim
České království České království
Místo pohřbeníChrudim
Vzdělání? Dolní Slezsko, ?dílny Jana Riedela, Tomáše Weissfelda ? dílna Jiřího Františka Pacáka
Povolánísochař, řezbář
Hnutíbaroko
Významná dílaSvatojánské oratorium pro kapli v Běstvině, tzv. Uhrovský oltář ze zámecké kaple v Úhrově, oltář Kalvárie v děkanském kostele v Pardubicích
Mecenášiměsto Chrudim, město Havlíčkův Brod, město Pardubice
OvlivněnýJan Riedel, Tomáš Weissfeld, Jiří František Pacák, Matyáš Bernard Braun, Jan Pavel Čechpauer
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

O jeho učitelích příliš nevíme, ale podle podobného stylu je často spojován s jezuitou Janem Riedlem či Tomášem Weissfeldem a není vyloučen ani jeho pobyt v Itálii. Nejpravděpodobněji byl žákem Jiřího Františka Pacáka, jehož vliv můžeme nejlépe pozorovat v jeho řezbářských pracích. Jeho pobyt v Čechách máme doložený až roku 1725 v Běstvině. Zde vyřezal sochu sv. Jana Evangelisty a oltář sv. Kříže, dále je pravděpodobně autorem soch oltáře zámecké kaple a sousoší svatojánské vlády nad světem v návesní Santiniho kapličce. Dne 3. září 1726 se v Chrudimi oženil s vdovou po významném sochaři Janu Pavlu Čechpauerovi, čímž získal jeho dílnu. Dokončil některé z Čechpauerových zakázek, např. sloup Proměnění páně v Chrudimi nebo oltáře pro kostel sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou. Byl pohřben na hřbitově u kostela svatého Jana Křtitele v Chrudimi.[2]

Charakteristika tvorby

Základní rysy jeho tvorby jsou pevné postavy se silnou draperií s bohatými kroucenými přehyby. Architekturu oltářů používá dvojí: u velkých oltářů otevřenou arkádu, u malých rámování rozhrnutou draperií, obojí koncepce vyšla z návrhů Santiniho.[3]

Výběr z díla

Chrudim
Sloup Proměnění páně v Chrudimi

Sloup Proměnění páně

Myšlenka sloupu vznikla již kolem roku 1714. První návrhy dodal Giovanni Battista Bulla, ale jeho architektura sloupu byla zkritizována. Roku 1717 posoudil návrhy architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Čechpauerovi jsou přisuzovány sochy s mocnými přelomy draperie – Kristus, sv. Jan Evangelista, P. Maria, sv. Šebestián, Juda Tadeáš, Bullovi jsou připisovány světci Alois Gonzaga, František z Assisi, Antonín Paduánský, Vincenc Ferrerský. Mezi Rohrbachovy sochy patří Archanděl Michael a sv. Kateřina, dokončil sv. Šebestiána, Boha Otce a hlavu sv. Jana Evangelisty a dále několik putti.[4] Jeho sochy od Čechpauerových se odlišují drobnějším měřítkem, plynulostí skladby a měkkou modelací, draperie je velmi bohatá a její měkké lemy přizdobuje klikatka nebo spirála. Hlavy jsou i přes propracování očí a měkkého podání úst typové. Všechny rysy odkazují na dílo Jiřího Pacáka.[5]

Další práce ve městě

Dále mu v Chrudimi patří pravděpodobně výzdoba na zahradní zdi Kuchynkovského domu na Masarykově náměstí s poprsími imperátorů a vázami. Dále sochy Panny Marie Bolestné a Bolestného Krista, umístěné původně před kapucínským kostelem, dnes ale připsané Čechpauerovi. V tomto kostele, který nyní slouží jako Muzeum barokních soch, jsou rovněž vystavena některá jeho díla pocházející z farností Východočeského kraje.[6] Vytvořil také několik dnes částečně nezachovaných prací pro arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie – doložena je k roku 1730 kazatelna, 1731 oltář sv. Anny, 1733 oltář sv. Kříže, výzdoba sakristie, křtitelnice a socha sv. Františka Xaverského. Při regotizaci v 19. století došlo k odstranění bočních oltářů, řezbářská a sochařská výzdoba byla uložena na půdě arciděkanství. Také je mu přisuzována socha sv. Huberta na parapetu Novoměstské kašny.

Pardubice

V polovině 30. let vyzdobil děkanský kostel sv. Bartoloměje a zámeckou kapli v Pardubicích. Pro kostel zhotovil dva velké anděly hlavního oltáře a tabernákl, dále boční oltáře sv. Anny a Panny Marie Svatohorské a v kapli Božího hrobu velkou Kalvárii. Na pravé straně vítězného oblouku ještě visí anatomicky propracované Ukřižovaní. Pro zámeckou kapli vytvořil reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a dvou andělů. Některé sochy z kostela a zámecké kaple jsou dnes umístěné v městském muzeu.

Lázně Bohdaneč

Od roku 1984 je mu přisuzována i výzdoba kostela sv. Máří Magdaleny v Bohdanči. Konkrétně se jedná o hlavní a dva protějškové oltáře společně s kazatelnou s vrcholovými sochami andělů a reliéfem Rozeslání apoštolů na ambonu. Oba boční oltáře, tedy oltář Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) a sv. Jana Nepomuckého, jsou pozdně barokního typu oltářní architektury. Průřezy nástavců v horní části s anděly a holubicí Ducha svatého zapojují do hry světlo – vzniká tak dojem otevřených nebes a zároveň představuje Boží světlo. Sochy P. Marie a sv. Jan Nepomuckého jsou umístěny na střed a vznášejí se směrem ke světlu. Tělo Marie je v šroubovitém pohybu, levou nohou stojí na půlměsíci, který drtí hlavu drakovi, pravou ruku má na hrudi, v levé drží lilii, hlavu má zakloněnou a oči přivřené. Svou oddaností připomíná Berniniho sv. Terezii z Ávily. Immaculatu doplňují sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. Sv. Jan Nepomucký má s Marií společné šroubovité vytočení těla a gesto odevzdání pravé ruky. Jeho tvář je poznamenána utrpením, na ruce mu vystupují žíly, levice pozvedá krucifix. Světce doprovázejí andílci, kteří gesty a atributy odkazují na zpovědní tajemství. Na něj odkazuje i velký anděl na levé straně držící kartuš s reliéfem Zpovědi královny Žofie. Protější anděl má na štítu reliéf Kázání sv. Jana Nepomuckého, poukazuje na kazatelskou činnost světce. Roku 1733 byl posvěcen oltář sv. Jana Nepomuckého a hlavní oltář roku 1736, ten byl však při požáru 1772 poničen. Součástí hlavního oltáře byli zřejmě klečící andělé, adorující obraz sv. Máří Magdalény, a obě postavy světců, pravděpodobně sv. Vojtěch se sv. Prokopem, umístěné v nikách za oltářem. Sochy svatých biskupů jsou zřejmě inspirovány Braunovými řezbami u sv. Klimenta v Praze či sv. Vojtěchem z Karlova mostu Ferdinanda M. Brokofa.[7] Sochy byly několikrát restaurovány, naposledy v letech 1998–2001, kdy s výjimkou obou svatých biskupů byla odstraněna polychromie a zvolena úprava v leštěné běli s pozlacenými detaily.

V Bohdanči vytvořil ještě jednu sochu sv. Jana Nepomuckého pro jeho kapli u dnešního hřbitova. Světec klečí na oblaku, je výrazně mladší a hledí směrem k zemi.

Seznam děl[8]
  • Běstvina
    • kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty – boční oltáře sv. Vojtěcha (1723), sv. Kříže (1726) a sv. Barbory (1735), sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty určené pro liturgickou výměnu na hlavní oltář (1726), oltář sv. Vojtěcha pochází ze zrušené zámecké kaple a byl po restaurování umístěn v expozici barokních soch MUBASO v Chrudimi
    • tzv. Svatojánské oratorium v kapli na návsi (kol. 1726)[9]
  • Chrudim
    • Novoměstská kašna – sochy sv. Jana Nepomuckého (1727) a sv. Huberta (kol. 1728)
    • sloup Proměnění Páně – dokončení sochařské výzdoby po Janu P. Čechpauerovi – sochy sv. Šebestiána, Archanděla Michaela a sv. Kateřiny (kol. 1728)
    • socha sv. Václava (kol. 1728) před kostelem sv. Kateřiny, původem z Novoměstské kašny
    • kostel Nanebevzetí Panny Marie – víko křtitelnice se sousoším Křtu Krista (po 1730), Krucifix (po 1730), nedochované jsou kazatelna (1730), oltář sv. Anny (1731) a oltář sv. Kříže (1733)–z něho zachovaná socha Panny Marie Bolestné dnes vystavené v expozici barokních soch MUBASO v býv. kapucínském kostele
    • Regionální muzeum – veduta Chrudimi (po 1730), sochy sv. Rocha, sv. Karla Boromejského a sv. Donáta (po 1730), socha sv. Donáta je dlouhodobě vystavena v expozici Národní galerie ve Schwarzenberském paláci, sochy pocházejí z výzdoby děkanského chrámu, odstraněné při jeho regotizaci
    • sochy Panny Marie Bolestné a Bolestného Krista (po 1730) v expozici MUBASO, původně stály před průčelím kapucínského kostela, poté v Michalském parku, v muzeu připsané Janu P. Čechpauerovi z roku kol. 1726
    • ženské a mužské busty na iluzivních branách v parku tzv. Neuperského dvora, dnešní Wiesnerovy vily (kol. 1730), tyto práce Šedová vylučuje
  • Socha sv. Donáta, z původního vybavení děkanského chrámu v Chrudimi (po 1730).
    Žďár nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého – dokončení sochařské výzdoby hlavního oltáře po Janu P. Čechpauerovi – socha světce, anděl držící zeměkouli, putti, některé prameny uvádějí účast Řehoře Thenyho
  • Chrast
    • kostel Nejsvětější Trojice – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (1728), sochy sv. Petra a Pavla (po 1730) po stranách vítězného oblouku, v expozici MUBASO v Chrudimi bylo autorství soch apoštolů připsáno Janu A. Devotymu
  • Heřmanův Městec
    • socha sv. Jana Nepomuckého na Masarykově nám. (1729) a socha sv. Vavřince v ulici Pokorného (1734)
    • kostel sv. Bartoloměje – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (kol. 1740)
  • Hemže, kostel Nanebevzetí Panny Marie, márnice – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (30. léta 18. stol.), roku 1999 byly sochy z oltáře zcizeny, po navrácení jedné z nich byla umístěna v kostele
  • Choceň, kostel sv. Františka Serafínského – boční oltáře sv. Jana Nepomuckého (1731), sv. Josefa–sochy se nezachovaly, sv. Františka z Pauly a sv. Anny, kazatelna, křtitelnice (vše před 1733), hlavní oltář (1734)
  • Havlíčkův Brod
  • Kolín, kostel sv. Bartoloměje – oltář Kalvárie v kostnici (1733), boční oltář Kalvárie v chrámu (1737–38), boční oltář sv. Barbory ve Šperlingovské kapli (1744)
  • Lázně Bohdaneč, kostel sv. Máří Magdalény – boční oltáře Immaculaty a sv. Jana Nepomuckého (1733), sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha v nikách a andělů na bočním oltáři pocházejí z hlavního oltáře (1736), kazatelna (1740)
  • Mikulovice, kostel sv. Václava – sochy bočních oltářů, kazatelna a křtitelnice (vše 1735), Krucifix (1738), boční oltář sv. Jana Nepomuckého (1743)
  • Opočno
  • Pardubice
    • kostel sv. Bartoloměje – hlavní oltář, boční oltáře sv. Anny, Panny Marie Svatohorské a Kalvárie, Krucifix, (vše 1735–1737)
    • Východočeská galerie – sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy, dva andělé na oblacích, sochy pocházejí ze zámecké kaple, sochy andělů zde znovu vystaveny, sousoší Křest Krista, sochy Boha Otce, Gesmase a sv. Dismase (vše 1735–1737) a kartuš s vedutou Pardubic (1723), pocházejí z křtitelnice, oltáře Kalvárie a oltáře sv. Floriána kostela sv. Bartoloměje, socha Boha Otce je vystavena v MUBASO v Chrudimi
    • kostel Zvěstování Panny Marie – sochy sv. Josefa, sv. Tomáše, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého (kol. 1740), sochy zapůjčeny do expozic MUBASO v Chrudimi a Andělé na návrší v Litomyšli a zde připsány Janu A. Devotymu
  • Pohled, kostel sv. Ondřeje – boční oltáře sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie a sv. Rodiny, soška Krista z křtitelnice (vše 1737)
  • Popovice u Jičína – socha sv. Josefa s Ježíškem 1737[11]
  • Rohovládova Bělá, kostel sv. Petra a Pavla – hlavní oltář, torzo výzdoby bočních oltářů (kol 1737)
  • Ježov, kostel sv. Lucie – hlavní oltář (kol. 1737)
  • Dobřany, kostel sv. Mikuláše – hlavní oltář, boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého, kazatelna (1738)
  • Nový Hrádek, kostel sv. Petra a sv. Pavla – socha sv. Jana Nepomuckého na pravé straně presbytáře (30. léta 18. stol.), Šedová autorství vylučuje, přestože restaurování roku 2005 autorství potvrdilo[12]
  • Holice, kostel sv. Martina – sochy Krista Dobrého pastýře, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého v nikách hlavní lodi (vše kol. 1739), socha Krista zapůjčena do expozice MUBASO v Chrudimi
  • Bojanov, kostel sv. Víta – boční oltáře sv. Tomáše a Panny Marie, kazatelna (vše před 1740)
  • Dobřenice, kostel sv. Klimenta – socha sv. Klimenta v nice průčelí, boční oltář sv. Jana Nepomuckého a kazatelna se zpovědnicí (vše 1740)
  • Žumberk – sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly (1740)[13]
  • Dašice, kostel Narození Panny Marie – hlavní oltář a boční oltář Panny Marie Bolestné (vše kol. 1740)
  • Vysoké Mýto, kostel sv. Vavřince – sochy sv. Augustina, církevního otce a Boha Otce (kol. 1740), pochází ze zrušeného hlavního oltáře kostela sv. Mikuláše ve Vraclavi
  • Libčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie – boční oltáře Panny Marie a sv. Rodiny, kazatelna (vše kol. 1740)
  • Osice, kostel Nanebevzetí Panny Marie – boční oltáře Panny Marie Opatovické a sv. Anny (kol. 1741)
  • Platěnice – sousoší sv. Jana Nepomuckého s andělem (1744)
  • Třemošnice, zámek – oltář sv. Anny v zámecké kaple (kol. 1744)
  • Hlinsko, kostel Narození Panny Marie – hlavní oltář, boční oltáře sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého, kazatelna (vše kol. 1745)

Odkazy

Reference
  1. Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 27
  2. Město Chrudim: Významné osobnosti. Dostupné z WWW Archivováno 17. 8. 2016 na Wayback Machine. [cit. 2016-07-17]
  3. Ivo Kořán, Ignác Rohrbach, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 31
  4. Simona Šedová ve své diplomové práci uvádí jako Rohrbachovi sochy sv. Michaela, sv. Šebestiána a sv. Kateřiny Simona Šedová, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010
  5. Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku, státní nakladatelství literatury, hudby a umění, Praha 1958, str. 211 - 212
  6. Jeho tvorba je zde prezentována sochami: Kristus Dobrý pastýř, pro farní kostel v Holicích, pro arcibiskupský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi: sv. Roch a Panna Marie Bolestná, Bůh Otec z oltáře Kalvárie z kostela sv. Bartoloměje v Pardubucích, dále sv. Petr a sv. Josef s Ježíškem.
  7. Zdena Paukrtová, Barokní sochařská výzdoba kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči, in: Ignác Rohrbach (1691?-1747): Restaurované sochy z farního kostela sv. Máří Magdalény v Bohdanči,ed. Zdena Paukrtová, Národní galerie Praha 2001, str. 5 - 11
  8. ŠEDOVÁ Simona, Ignác Rohrbach (1691-1747), diplomová práce, FF UP Olomouc 2010.
  9. socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  10. socha sv. Floriána - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  11. socha sv. Josefa - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  12. Restaurování sochy - Městys Nový Hrádek. www.novy-hradek.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-13.
  13. socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.

Literatura
  • BLAŽÍČEK, J., Oldřich. Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku. Praha : Státní nakladatelství literatury, hudby a umění, 1958. S. 211–212.
  • BLAŽÍČEK, J., Oldřich. Plastika raného rokoka. Praha: FFUK : Praha, 1946. S. 106–107.
  • KOŘÁN, Ivo. Rarášek a Šetek aneb pobraunovské sochařství východních Čech. In: Matyáš Bernard Braun 1684-1738 : Sborník věd. konference pořádané Národní galérií v Praze a Čs. komitétem dějin umění ve dnech 26. a 27.11. 1984. Praha, 1988.
  • KOŘÁN, Ivo. Braunové. Akropolis : Praha, 1999 S. 134-138.
  • NIEDZIELENKO, Andrzej, VLNAS, Vít (ed.). Slezsko perla v české koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů. 1. vyd. Národní galerie v Praze : Praha, 2006. 402 s. ISBN 978-80-7035-337-0.
  • PAUKRTOVÁ, Zdena, KOŘÁN, Ivo, VÍTOVÁ Hana, ŠEFČÍK, Roman. Ignác Rohrbach (1691?-1747): restaurované sochy z farního kostela sv. Maří Magdalény v Bohdanči. 1. vyd. Národní galerie v Praze : Praha, 2001. 63 s. ISBN 8070352523.
  • HLADÍK Tomáš. Rané dílo Ignáce Rohrbacha. In: Dáňová H., Klípa J., Stolárová L. (ed.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 – 1740 / B. 1. vyd. Národní galerie v Praze : 2008. 431–949 s. S. 573–585. ISBN 978-80-7035-396-7.
  • HOFERICA, Jiljí. Mathias Braun (1684-1738) and Ignac Rohrbach (1690-1746). London, 2012. 133 s. ISBN 9788026020691.
  • PAVLÍČEK, Martin, Následovníci M. B. Brauna na Chrudimsku a Pardubicku (Pokus o vymezení autorských hranic). Diplomová práce. FFUP : Olomouc, 1998.
  • ŠEDOVÁ Simona. Ignác Rohrbach (1691-1747). Diplomová práce. FFUP : Olomouc, 2010.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.