Kostel svatého Josefa (Chrudim)

Kostel svatého Josefa v Chrudimi je klášterní kostel někdejšího konventu kapucínů. Stojí v areálu kláštera na Školním náměstí v centru Chrudimi v Pardubickém kraji. Je nemovitou kulturní památkou.[1]

Kostel svatého Josefa
Kostel svatého Josefa v Chrudimi
Účel stavby
Základní informace
Pojmenováno posvatý Josef
Poloha
AdresaChrudim, Česko Česko
Souřadnice49°57′3,91″ s. š., 15°47′51,41″ v. d.
Kostel svatého Josefa v Chrudimi
Další informace
Kód památky42134/6-792 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky kapucínský klášter v Chrudimi)
Webhttp://www.mubaso.cz/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Kapucínský kostel svatého Josefa se začal stavět v létě roku 1662. Téhož roku v květnu byl v Římě generálem řádu Antoniem z Capri odsouhlasen záměr královéhradeckého biskupa Matouše Ferdinanda Sobka vystavět při kostele Boží hrob spolu se zastaveními upomínajícími na Kristovo utrpení.

Kapucíni často stavěli své kostely svépomocí s architekty z vlastních řad s typickou prostou fasádou a kruhovým oknem. V Chrudimi dozoroval nad stavbou a konečnou koncepcí konventu a kostela otec Paulus Palatinus. Konventní kostel byl vysvěcen 26. července roku 1665 královéhradeckým biskupem Sobkem. Původně byl vysvěcením kostela pověřen pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu, který z důvodu nemoci určil zástupce. Součástí areálu kláštera byla i loretánská svatyně.

Kaple Božího hrobu
Strážce Božího hrobu

Kaple Božího hrobu byla postavena podle vzoru kaple uprostřed chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Stála v podzemních prostorách kostela pod loretánskou kaplí a neměla proto edikulu a jiné vnější znaky. S jeruzalémskou kaplí ji spojovaly vnitřní dispozice. Roku 1669 byla vedle Božího hrobu zřízena krypta.

Kaple byla umístěna do uzavřené západní přístavby a měla po celém svém obvodu úzký průchod. Osvětlovala ji dvojice oken přístavku na jižní a severní straně a okno na západní straně. Věřící tak měli možnost si kapli obejít a sledovat na dostatečně velkých a nepřerušovaných plochách novozákonní výjevy Poslední večeře nebo scénu Nevěřícího Tomáše. Kristův hrob hlídali dva strážci v římské zbroji namalovaní na omítku západní stěny přístavku. Naproti nim na východní straně byli Máří Magdaléna a třetí strážce, kteří hleděli vzhůru.

"Papež Kliment XI. uděluje všem věřícím, kteří navštíví kostel sv. Josefa v dolní kryptě kapucínů v Chrudimi v pátek po neděli Judica (Passionis) (= Velký pátek) v době od prvních nešpor do západu slunce a pomodlí se zde za mír mezi křesťanskými knížaty a vymýcení kacířství, plnomocné odpustky. Těm, kdo tak učiní o ostatních pátcích v postě, udílí odpustky sedmileté. Tato milost platí 7 let."[2]

Křížová cesta
Podzemní chodba kostela

Po roce 1784 byla podzemní krypta pod hlavní lodí kostela zrušena a rozlehlý prostor se postupně proměnil na podzemní křížovou cestu. Jednotlivá zastavení tvořily sochy v životní velikosti. "Stará práce řezbářská celkem obhroublá, živá a charakteristická. Veškeré sochy naturalisticky omalovány"[3]

Jednotlivé sochy stály buď ve volném prostoru nebo ve výklencích podél stěn. Prostorný suterén měřil na délku přibližně 22 metrů a v nejširší části měl 9 metrů. Vešlo se sem na jedenáct sousoší. Do podzemí se vcházelo ze západu a postupovalo se podél východní stěny směrem na sever. Vstupní schodiště lemovaly sochy Loučení Krista s Pannou Marií. Dál zde byla zastavení Olivetská hora, Bičování Krista, Ecce Homo, Korunování trním, Veronika s rouškou a Nesení Kříže. Ve skrytých výklencích byly umístěny výjevy Krista před Pilátem nebo Odpočívajícího Krista. V severní čelní části chodby stála figurálně nejbohatší scéna Ukřižování: Kristus se dvěma lotry na kříži byl doplněn postavami Máří Magdalény a Jana Evangelisty. Výjev byl v dolní části ohraničen menzou představující hrob s ležící sochou Krista. U severní stěny chodby stála Pieta a Panna Marie Bolestná a v boční ose uprostřed východní stěny naproti výjevu Korunování trním cesta končila vstupem do obdélné místnosti s vestavbou kaple Božího hrobu.

Podzemí kostela bylo vlhké a stavby zde a dřevěné sochy velmi trpěly a byly často opravovány. Kaple Božího hrobu byla po čase již velmi zchátralá, ale místo rekonstrukce se roku 1888 dočkala zaslepení vstupu oltářem Bolestné Panny Marie.

Loretánská kaple

Loretánská svatyně byla spolu s kaplí Božího hrobu vkomponována do původních plánů kostela, nebyla stavěna dodatečně. Byla vestavěna do pravoúhlého přístavku, otevřeného obloukovým otvorem do lodi kapucínského kostela. Závěrová strana kaple byla totožná s obvodovou zdí, boční stěny a čelo zůstaly až do roku 1778 volné. Santa Casa byla hranolovým, římsou zakončeným blokem se čtyřmi pravoúhlými vstupy po stranách a s čtvercovým osvětlujícím otvorem v čele. Roku 1778 pokryl Josef Ceregetti tři její stěny nástěnnou malbou. Použil malovaných architektonických prvků k rozdělení podélných stěn do dvou užších bočních a do velkého pole středního. Spirálovitě točené dříky byly použity jako podnože pro květinové nádoby, představované koryntskými sloupovými hlavicemi. Z nich vyrůstaly až nahoru k římse svazky dekoračně působivých rostlin. Samotné sloupy vedly z perspektivně nesprávně malovaných postamentů. Malovaná architektura, oddělená od podnože hnědým pásem, byla držena v měkkých tónech barev v rokoku oblíbených: sloupy růžové, sloupové hlavice a orámování figurálních výjevů zlaté a vegetativní prvky, doplňující orámování a tektonické články, zelené. Lastury a větvoví doplňovaly výjevy Narození Panny Marie, Uvedení Panny Marie do chrámu, Obětování Páně a Přenesení loretánského domku anděly. Dvojice pilastrů rámovala hlavní mariánský výjev na čelní straně Santa Casy. Pilastry přecházely do kordonové římsy. Postavu Panny Marie umístil Ceregetti do iluzivní “brány nebeské” v jádře stěny Santa Casy, přímo nad čelným otvorem a představeným oltáříkem. Santa Casa si ponechávala základní vertikální členění bočních stěn, typické pro zástupce kaplí pilastrolisénového typu. [4]

Rekonstrukce

V sedmdesátých letech 20. století vznikla studie navrhující zbourání loretánské kaple a kaple Božího hrobu z důvodu nedostatečného založení stavby. V roce 1979 byla zbourána Loretánská kaple, Kaple Božího hrobu byla zbourána roku 1985. Celková oprava areálu kláštera s kostelem svatého Josefa započala v roce 2009. Dnes je v kostele Muzeum barokních soch.

Fotografie
  • Hlavní loď kostela sv. Josefa v Chrudimi
  • Detail zafixované malby
  • Dřevěná oratoř v hlavní lodi kostela
  • Malba pod dřevěnou oratoří

Odkazy

Reference
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 154286 : klášter kapucínský s kostelem sv. Josefa. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Beránek Karel- Uhlířová Věra, Řádový archiv kapucínů, Díl I.- Listiny 1364-1906, Inventář SÚA, Praha 1969. Dostupné z WWW.
  3. CHYTIL, Karel Dr.: Chrudim - Klášter Kapucinský, Soupis památek, 11. Politický okres chrudimský (1900), s. 104-105, pozn. 7. Dostupné z WWW.
  4. Bukovský, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 50 - 52.

Literatura
  • BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 145. ISBN 80-7277-015-2.
  • CHYTIL, Karel Dr.: Chrudim - Klášter Kapucinský, Soupis památek, 11. Politický okres chrudimský (1900), str. 100-105. Dostupné z WWW.
  • ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 65–72. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.