SWIFT

Na sklonku šedesátých let začal výrazný nárůst mezinárodních bankovních operací převyšovat možnosti klasického ručního zpracování i možnosti tehdejších telekomunikačních prostředků. V této době banky komunikovaly převážně prostřednictvím dálnopisu (telex), který neposkytoval dostatečnou bezpečnost a nenabízel prostor pro efektivní automatizaci. Náklady se prudce zvyšovaly, což nutilo jednotlivé banky automatizovat a budovat vlastní zúčtovací systémy. Používání různých systémů a odlišných postupů jednotlivých bank v platebním styku vedlo velmi často k nedorozumění a ve svém důsledku komplikovalo zpracování plateb. Skupina významných bank navrhla proto řešení založené na dvou klíčových požadavcích – společném jazyku a společném telekomunikačním systému mezi bankami.

V květnu roku 1973 skupina 239 bank z patnácti vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky založila nevýdělečnou organizaci typu družstva, plně vlastněnou členskými bankami s hlavním sídlem v Bruselu v jejímž vedení byl Carl Reuterskiöld, dalším ze spoluzakladatelů byl Bessel Kok. Tato společnost měla za úkol sjednotit a standardizovat mezibankovní komunikaci a umožnit přenos dat mezi bankami a dalšími finančními institucemi s důrazem na bezpečnost a spolehlivost. Návrh a vývoj jednotného systému, postupů, řešení technických, komerčních a právních otázek trvaly další čtyři roky a velký význam v něm měla společnost Logica, mezinárodní společnost specializující se na informační technologie, která měla už tou dobou ve svém portfoliu zřízení řídícího systému pro síť plynovodů ve Spojeném království roku 1971.

V roce 1977 byl systém SWIFT úspěšně uveden do provozu, všechny jeho zakládající země „živě“ napojeny a počet členských bank vzrostl na 586. První standardizovaná finanční zpráva byla poslána swiftovou sítí v květnu 1977 belgickým princem Albertem. V té době již skupinu tvořilo 518 komerčních bank z 22 zemí. V prvním roce provozu sítě bylo odesláno celkem 3,4 mil. swiftových zpráv. Původně plánovaný objem 300 tis. zpráv za den byl v následujících letech výrazně překonán. Rozšiřování okruhu členských bank bylo doprovázeno zvyšováním objemu přenesených zpráv. K dnešnímu dni výhod systému SWIFT využívá přes 9 tisíc peněžních institucí a dalších více než tisíc korporátních klientů, objem přenesených zpráv za den se blíží 20 milionům a průměrný čas doručení zprávy je méně než 20 sekund.

V současné době používají banky k přenosu dat i informací převážně jen SWIFT. Dálnopisové zprávy tvoří nepatrnou část zasílaných zpráv. Dálnopisové spojení využívají hlavně méně významné banky a finanční instituce, které zpracovávají malé množství platebních operací, pro něž by bylo napojení na swiftovou síť příliš nákladné vzhledem k malému rozsahu využití. V řadě zemí byl dokonce dálnopis už zrušen, v ČR se tak stalo v r. 2008.

Zapojením do SWIFTu získávají banky mnoho výhod, zejména

• rychlou komunikaci s ostatními bankami nebo finančními institucemi po celém světě,
• zvýšení produktivity zpracování informací (vše je automatizováno),
• snížení nákladů na přenos informací např. oproti dálnopisné zprávě
• zvýšení bezpečnosti při přenosu informací

Swiftová síť je složena ze dvou operačních středisek. Jedno je v Evropě (Leiden) a druhé v USA (New York). Střediska jsou mezi sebou vzájemně propojena a slouží k ukládání dat druhému středisku. Přenos dat a informací realizovaný prostřednictvím SWIFTu se provádí prostřednictvím tzv. swiftových zpráv, které jsou charakterizovány vysokým stupněm standardizace formy i obsahu a stejným jazykem – angličtinou. Každá swiftová zpráva se vždy označuje písmeny MT a třemi numerickými znaky – MT xyz, kde x je kategorie zprávy; y je skupina zprávy; z je typ zprávy. Paralelně byla vyvinuta nová sada finančních zpráv ve formátu XML, jejich používání je však zatím dobrovolné až na SEPA platby.

Pro připojení do sítě SWIFT slouží rozhraní SWIFT (aplikace umožňující komunikaci dle standardů podporovaných v síti SWIFT).

• SWIFTNet Link (SNL) – infrastrukturní komunikační rozhraní (hlavní komponentou je Tuxedo)
• SWIFTAlliance Access (SAA)– serverová aplikace zajišťující přenos, zpracování a distribuci swiftových zpráv
• SWIFTAlliance Entry (SAE) – jednouživatelská aplikace zajišťující přenos a zpracování swiftových zpráv (na PC)
• SWIFTAlliance Workstation (SAW) – tlustý klient SAA
• SWIFTAlliance Gateway (SAG) – komunikační koncentrátor
• SWIFTAlliance Starter Set (SAS) – light verze SAG
• SWIFTAlliance Webstation (SAB) – GUI SAG
• SWIFTAlliance Messenger (SAM) – Java aplikační server zprostředkující přístup do SAA z tenkého klienta
• SWIFTAlliance Lite (SAL) – odlehčená verze pro korporáty

Swiftové zprávy se člení do deseti kategorií:

• 0 – Systémové zprávy (System Messages)
• 1 – Úhrady klientů a úhrady šeků (Customer Transfers, Cheques)
• 2 – Mezibankovní převody (Financial Institution Transfers)
• 3 – Konverze a operace na peněžních trzích (Foreign Exchange, Money Markets and Derivatives)
• 4 – Inkasa a Cash Letters (Collections and Cash Letters)
• 5 – Operace s cennými papíry (Securities)
• 6 – Drahé kovy a komodity (Precious Metals and Syndications)
• 7 – Dokumentární akreditivy a záruky (Documentary Credits, Guarantees)
• 8 – Cestovní šeky (Travellers Cheques)
• 9 – Zprávy o zůstatcích, výpisy, avíza o změnách sazeb, žádosti a statusy (Cash Management, Customer status)

v každé kategorii kromě 0 je pak poslední skupina zpráv společná:

• n9x – Společná skupina zpráv (Common Group Messages)

Swiftová adresa dané banky BIC (Bank Identifier Code = bankovní identifikační kód) je osmi nebo jedenáctimístný údaj, který se skládá z následujících znaků:

• kódu banky, který identifikuje banku pomocí čtyř abecedních znaků (např. KOMB – Komerční banka a.s. Praha; CNBA – ČNB; apod.)
• kódu země, identifikujícího zemi nebo geografické území, na němž je umístěno sídlo banky nebo jiného konkrétního uživatele (používá se dvoumístného abecedního kódu ISO, např. FR pro Francii, US pro USA, CZ pro Českou republiku atd.);
• kódu místa, který identifikuje pomocí dvoumístného alfanumerického znaku region nebo město, v němž je umístěno sídlo uživatele (např. PP – Praha, SG – Singapur atd.)
• příp. kódu pobočky, který je volitelnou součástí swiftové adresy a skládá se ze tří alfanumerických znaků.

Swiftové adresy jsou popsány normou ISO 9362 a jsou publikovány v adresáři BIC Directory a to v tištěné nebo v elektronické podobě. Lze je též nalézt na webových stránkách SWIFTu.

Pozn: Kvůli zapojení nefinančních korporací se BIC dnes správně jmenuje Business Identifier Code tedy obchodní identifikační kód.

V tabulce jsou uvedeny kódy bank, stavebních spořitelen a závodních družstev. Stav k 6. 11. 2018.

Zdroj: Měšec.cz

MACUG (Member Administered Closed User Group) je zkratka, pod kterou se skrývá uzavřená skupina firem spravovaná bankou – Member. Closed User Group má za úkol umožnit bankám a jejich korporátním klientům výměnu dat a informací pomocí zabezpečené sítě SWIFTNet. Skupina je označena za uzavřenou, protože firmy nemohou komunikovat s jinými uživateli sítě, dokonce ani mezi sebou navzájem, ale vždy jen se svou bankou. Druhou možností je SCORE – standardizované prostředí pro korporáty, které zastřešuje přímo SWIFT, takže korporáti mohou komunikovat se všemi bankami zúčastněnými ve SCORE.

SIBOS (SWIFT International Banking Operations Seminar) je jedním z nejvýznamnějších meetingů, který se koná každý rok za účasti zástupců jednotlivých institucí ze všech členských zemí. Cílem této prestižní akce je zhodnocení uplynulého období, stavu probíhajících projektů a dostupnosti sítě, přehled nových a plánovaných projektů, přehlídka nových produktů a služeb atd. Menší evropskou akcí je pak SOFE – SWIFT Operation Forum Europe.