Jednotná oblast pro platby v eurech

Jednotná oblast pro platby v eurech slouží pro zjednodušení zprostředkování převodu peněz v evropských zemích. K roku 2020 je v SEPA integrováno 36 zemí, z nichž 27 je členy Evropské unie, 4 jsou členy Evropského sdružení volného obchodu a zbývajícími členy jsou čtyři evropské mikrostáty a Spojené království. Některé země mají zvláštní území, která nejsou součástí SEPA.

Jednotná oblast pro platby v eurech a jejích 34 členských států

Hlavním cílem SEPA plateb je posílení efektivity zahraničních plateb a přeměnění dříve rozdělených trhů pro platby v eurech na jeden domácí. SEPA umožňuje zákazníkům převod bezhotovostních plateb na jakýkoli účet vedený ve kterékoli integrované zemi za pomocí jednoho bankovního účtu a jednotných bankovních nástrojů. Lidé, kteří mají svůj účet vedený v jedné ze zemí eurozóny, ho mohou použít k přijímání a posílání plateb na celém tomto území. Odpadá tedy nutnost rozlišování vnitrostátních a zahraničních plateb. Je také zaručeno přijetí platby v garantovaném čase a banky nemohou provádět žádné odpočty z transakcí, což bylo zavedeno v roce 2001. Převáděná částka přitom není nijak limitována. Projekt zahrnuje rozvoj společných finančních nástrojů, standardů, postupů a infrastruktury za účelem úsporných opatření. Důsledkem by mělo být snížení celkových nákladů pro evropské hospodářství spojených s pohybem kapitálu. SEPA nepodporuje platby v jiných měnách než je euro.

Jednotlivé prvky SEPA jsou:

  • jednotná měna
  • jednotný soubor platebních nástrojů:
  • efektivní infrastruktura pro platební styk v eurech
  • jednotné technické normy
  • jednotné provozní postupy
  • harmonizovaný právní základ
  • průběžný rozvoj nových služeb orientovaných na zákazníky

Historie a právní úprava

Zavedení evropského jednotného trhu umožňujícím volný pohyb osob, služeb, kapitálu a zboží mezi státy EU odstranilo obchodní překážky mezi jejími členy. Mezinárodní převody financí ale zůstaly dražší a jejich zpracování trvalo oproti vnitrostátním převodům dlouho. Se zavedením eura se poptávka po účinnějším evropském platebním systému ještě zvýšila. Důležitým krokem bylo zřízení Evropské platební rady (EPC) v roce 2002. Ta je kromě rozhodování jménem Evropského finančního průmyslu mimo jiné odpovědná za koordinaci harmonizace platebních produktů a vypracovávání norem. Zavedení SEPA zpočátku bránily nedostatky v právním systému v některých zemích, například někde nebyly stanoveny právní základy pro systém inkasa. Evropská komise proto v roce 2005 předložila návrh jednotného právního rámce, výsledkem byla nová směrnice o platebních službách, přičemž státy Evropské unie a státy Evropského společenství volného obchodu ji musely přijmout do 31. října 2009. Systém SEPA byl zahájen v lednu roku 2008, systém inkasa byl zaveden v listopadu roku 2009. Projekt je součástí přechodu na euro a je založen na regulační reformě, která přispívá k vytvoření jednotného trhu s maloobchodními platbami. SEPA se považuje za finalizaci zavedení eura jako jednotné měny.

Výhody
  • Usnadnění a zvýšení efektivity plateb mezi jednotlivými členskými zeměmi
  • Při SEPA platbě nedochází ke zpoždění při inkasu
  • Používá se jednotný formát souborů XML, který snižuje pravděpodobnost ztráty dat
  • Je podporován rozvoj společných standardů a softwarů
  • Snížení nákladů
  • Vývoj finančních nástrojů
  • Posílení integrace evropských států
  • Kratší čas transakce

Zúčastněné země

Zapojenými státy jsou:[1][2]

  • Některá území mají speciální území s výjimkou, tudíž členy SEPA nejsou
    • Severní Kypr
    • Grónsko
    • Faerské ostrovy
    • Aruba
    • Karibské Nizozemsko
    • Curacao
    • Svatý Martin (nizozemská část)
    • Francouzská Polynésie

Odkazy

Reference
  1. EPC list of Countries in the SEPA Schemes’Geographical Scope; Version 4.0; Date issued: 25February2021 [online]. European Payments Council [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
  2. List of SEPA countries [online]. www.b2bpay.co [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.