Dikobraz

Dikobraz (Hystrix, vyslovováno obvykle [dykobras], ale výslovnost [ďikobras] podle původní ruské podoby je rovněž správná[1]) je rodové jméno několika větších hlodavců. Jsou to pomalu pohybující se zvířata, na ochranu před predátory se u nich srst na hřbetě a na ocasu přeměnila v tuhé, duté bodliny. Pod dlouhými tenkými bodlinami se nachází ještě druhá řada kratších a tlustších ostnů. Není pravda, že by dikobraz dokázal své bodliny vystřelovat, ostny se ale mohou uvolnit a zůstat zapíchnuté v kůži útočníka.[2]

Dikobraz
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřáddikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleďdikobrazovití (Hystricidae)
Roddikobraz (Hystrix)
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikobrazi žijí pouze ve starém světě, v Africe, jižní a jihovýchodní Asii a také ve Středozemí. V Evropě se můžeme s dikobrazy setkat na Apeninském poloostrově a na Sicílii, na Balkáně zřejmě již vyhynuli. Dikobrazům podobní urzoni žijící v Novém světě jsou samostatnou čeledí a nepatří mezi dikobrazovité

Jsou to býložravci, živí se ovocem, kořínky a hlízami. Bývají aktivní převážně v noci, ve dne spí ve vyhrabaných norách. Jsou-li vyrušeni, naježí bodliny a začnou chřestit dutými ocasními ostny. Když ani to vetřelce neodežene, otočí se k němu zády a pokouší se ho nabodnout. Protože zvláště spodní, kratší bodliny se snadno uvolňují, může dikobraz způsobit i těžká zranění.

Udává se, že se pohybují rychlostí asi 3,2 km/h.[3]

V některých zemích jsou dikobrazi loveni jako škůdci, ale také pro maso, které je údajně chutné. Je oblíbené zvláště v Africe a v Indonésii. Z dikobrazích ostnů se vyrábí např. rybářské splávky nebo násadky psacích per. Dikobraz byl také emblematickým zvířetem říše Ašantů.

Taxonomie

Dikobrazi jsou děleni do tří podrodů:[4]

Podrod Acanthion zahrnuje středně velké dikobrazy o délce těla 455–735 mm a váze okolo 8 kg.[5]

Podrod Hystrix zahrnuje větší dikobrazy o délce těla 600–930 mm a váze 10–30 kg.[5]

Podrod Thecurus zahrnuje spíše menší dikobrazy o délce těla 420–665 mm a váze 3,8–5,4 kg.[5]

Stupeň ohrožení

Většina dikobrazů není ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh. Jeden druh je však považován za zranitelný.[6]

Zranitelný druh:

Chov v zoo

Z osmi druhů dikobrazů jsou v Evropě chovány čtyři druhy. Nejčastěji se jedná o dikobraza srstnatonosého (cca 220 evropských zoo). Často je chován i dikobraz obecný (cca 120 zoo). Dikobraz jihoafrický je k vidění přibližně v pěti desítkách veřejných zařízení. Vzácně chovaným druhem je dikobraz filipínský (nebo také palawanský) – žije v pouhých čtyřech evropských zoo (stav 2018 i 2020).[11][12]

Výsadní postavení v chovu dikobrazů má Zoo Praha, která jako jediná v Evropě chová tři druhy tohoto rodu,[11] navíc se jí podařilo všechny tři druhy v jednom roce opakovaně (2017, 2018 i 2019) odchovat.[13][14][15]

Dikobraz bornejský, sumaterský, krátkoocasý ani jávský není chován v žádné z evropských zoo.[11]

Odkazy

Reference

  1. https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis3
  2. Lexikon zvířat Zoo Praha: Dikobraz srstnatonosý
  3. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.
  4. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2014-01-10]. Kapitola Hystrix. Dostupné online. (anglicky)
  5. NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Genus Hystrix, s. 1646. (anglicky) [Dále jen Nowak].
  6. LUNDE, D.; APLIN, K. Hystrix javanica [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-11]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)
  7. GRUBB, P. Hystrix africaeaustralis [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-10]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)
  8. GRUBB, P., et al. Hystrix cristata [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-10]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)
  9. AMORRI, G., et al. Hystrix indica [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-10]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)
  10. ALPIN, K., et al. Hystrix sumatrae [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-11]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)
  11. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online.
  12. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.
  13. BRANDL, Pavel. Bodlinatá nadílka. Trojský koník. 2017, čís. 4, s. 6.
  14. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  15. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online.

Literatura

  • AULAGNIER, Stéphane, a kolektiv. Savci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2018. ISBN 978-80-7291-250-6. S. 248.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.