Dikobraz jihoafrický

Dikobraz jihoafrický (Hystrix africaeaustralis) je běžný druh dikobraza, rozšířený po celém území subsaharské Afriky s výjimkou pouštních oblastí na jihozápadním pobřeží.

Dikobraz jihoafrický
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřáddikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleďdikobrazovití (Hystricidae)
Roddikobraz (Hystrix)
Binomické jméno
Hystrix africaeaustralis
Peters, 1852
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

  • hmotnost: 18–30 kg
  • délka těla: 80–86 cm

Dikobraz jihoafrický je ve svém areálu největším hlodavcem. Samice jsou v průměru ještě o jeden kilogram těžší než samci. Tmavá, přiléhavá a hrubá srst, která kryje břicho a končetiny, přechází na hlavě a na hřbetě ve hřívu, kterou zvířata v rozčilení naježí. Na zádi a ocase je srst přeměněna v tuhé, černo-bílé ostny, které mohou být až 50 cm dlouhé. Některé z kratších bodlin na ocase jsou navíc duté a když jimi dikobraz zatřese, vydávají chřestivý zvuk. Ostny jsou usazené v kůži jen velmi volně a snadno se uvolňují, rychle ale dorůstají.

Rozšíření a stanoviště

Je hojný v celé subsaharské Africe, vyskytuje se až do výšky 2000 m n. m. všude tam, kde je nějaký vegetační kryt. Obývá křoviny, savany i lesy, dává však přednost kamenitým oblastem, kde přes den snadno nachází úkryt.

Biologie

Dikobraz jihoafrický je aktivní převážně v noci, přes den odpočívá v doupatech pod kameny, v opuštěných norách hrabáče nebo si vyhrabává vlastní, až 20 m dlouhé nory. Jsou buď samotáři, nebo žijí v malých rodinných skupinkách do 6 jedinců.

Jsou to převážně býložravci, vyhrabávají kořeny, hlízy a cibule rostlin, pojídají ovoce a také okusují kůru ze stromů. V oblastech, kde je nedostatek fosforu, také okusují kosti.

Samice je březí 3 měsíce a pak v noře vystlané trávou vrhne 1–4 dobře vyvinutá mláďata. Mladí dikobrazi jsou osrstění, mají otevřené oči a prořezané zuby, měkké ostny ztvrdnou až několik hodin po narození. Matka je kojí 3 nebo 4 měsíce, mláďata rychle rostou a v roce věku už mají plnou velikost. Samci pohlavně dospívají mezi 8 až 18 měsíci, samice mezi 6 až 16 měsíci věku. Dikobraz jihoafrický je na hlodavce dlouhověký a dožívá se 12–15 let

V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak může způsobit i těžká zranění.

Chov v zoo

V rámci Evropy je dikobraz jihoafrický chován přibližně v pěti desítkách zoo. Nejvíce přitom ve Španělsku a Spojeném království.[2] V Česku chovají tento druh tři zoo: Zoo Praha, Zoo Dvůr Králové[2][3] a od roku 2019 také Zoo Ostrava.[4]

Chov v Zoo Praha

Dikobraz jihoafrický je v Zoo Praha chován od roku 2003. První mládě se narodilo o rok později.[5] První odchov čistokrevných jedinců se však datuje až do roku 2013. V roce 2017 se ve dvou vrzích narodila tři mláďata.[6] V průběhu roku 2018 byla odchována čtyři mláďata. Ke konci roku 2018 bylo chováno pět jedinců.[7] V červnu 2019 se narodilo jedno mládě[8] a další následovalo v říjnu téhož roku.[9] Mládě přišlo na svět i v dubnu 2020.[10]

Obývá expozici v tzv. labyrintu u pavilonu Afrika zblízka v horní části areálu zoo.[5]

Chov v Zoo Ostrava

Nová expozice Tsavo pro dikobrazy jihoafrické a mangusty byla u vjezdu do safari otevřena 1. července 2019.[4]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online.
  3. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  4. Nová expozice „Tsavo“ - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online.
  5. Dikobraz jihoafrický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. (česky)
  6. BRANDL, Pavel. Bodlinatá nadílka. Trojský koník. 2017, čís. 4, s. 6.
  7. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  8. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online.
  9. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
  10. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-05-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.