Maďarizace

Maďarizace či hungarizace, neboli pomaďarštění, je proces, kdy je něco asimilováno či pohlcováno maďarskou indentitou nebo jazykem.

Pojem maďarizace v užším smyslu (v protikladu proti maďarizaci jako přirozené asimilaci) byla v historickém ohledu chápána jako státem požadovaná cílená a později také zcela otevřená snaha o více či méně násilnou přeměnu nemaďarského obyvatelstva v Uhersku v součást maďarského národa.

Vyjádřeno v počtech se maďarizace projevovala tak, že podíl maďarského obyvatelstva v Uherském království dle oficiálně uvedených počtů stoupl z cca 29 % v roce 1780 na 54 % v roce 1910. Nespokojenost, již vyvolal tento proces u nemaďarského obyvatelstva v Uherském království, byla v roce 1918 jednou z hlavních příčin jeho pádu.

Terminologie

V maďarštině není rozdílu mezi výrazem „maďarský“ (maď.: magyar) a „uherský“ (něm. ungarisch, angl. Hungarian, franc. hongrois apod.). Ačkoli by se v češtině (podobně jako v němčině) výrazu „uherský“ mělo používat spíše ve významu Uherského království (tedy země, území) a výrazu „maďarský“ ve smyslu etnickém (tedy maďarské etnikum), ve skutečnosti, tak jako je tomu podobně jako v dalších zemích Evropy (srov. např.: anglický a britský nebo německé „böhmisch“ a „tschechisch“), jsou oba výrazy téměř shodné.

Historie

Přeměna národů Uherského království na etnické Maďary probíhala zčásti (především z německojazyčného obyvatelstva) přirozenou asimilací (maďarizace v širším obecném smyslu), dále také docházelo k přechodu na maďarskou národnost a za druhé k přiznání se k maďarskému národu (národnosti), často však donucením a nuceným úsilím (maďarizace v užším smyslu).[zdroj?]

Časově lze proces zařadit do doby reorganizace uherského stavovského státu v moderní národní stát mezi rokem 1790 a koncem Rakouska-Uherska roku 1918. Byl výsledkem reformních snah Josefa II. (1780–1790), jenž chtěl v tehdejším zaostalém Království Uherském prosadit modernizační reformy (z nichž však téměř všechny musel roku 1790 zrušit). Reformy zahrnovaly též zavedení němčiny coby jednotného úředního jazyka v celé rakouské monarchii (včetně Království Uherského) a všech národů v království, aby tak mělo obyvatelstvo přístup ke vzdělání. Obě snahy však byly maďarskou šlechtou přijaty jako přímý spouštěcí mechanismus pro systematickou maďarizaci.

Maďarizace v užším smyslu započala cca v roce 1790 a postupně se zintenzivňovala. První maďarizační zákony byly schváleny v letech 1791 (článek 16) a 1792 (článek 7). Po porážce Maďarské revoluce z let 1848–49 musely být zrušeny, aby později za Rakouska-Uherska (1867–1918) dosáhly svého vrcholu. V 19. století se pak zcela otevřeně diskutovalo, jak by bylo nejúčinněji dosaženo pomaďarštění, zatímco někteří odpůrci byli zatýkáni a množství škol pro nemaďarské obyvatelstvo zavřeno a nahrazeno školami maďarskými. Roku 1907 byl zaveden zákon Lex Apponyi podle tehdejšího ministra kultury hraběte Alberta Apponyiho, jímž se státní kontrola rozšířila na obce a náboženské školy a výuka probíhala v maďarštině.

Přinejmenším případy Kumánů (Kipčaků) nebo Jasetů (či Osetů) lze podle měřítka maďarizace považovat od roku 1876 za úspěšné.

V Maďarsku žije (podle sčítání lidu z roku 2001) 268 935 řeckokatolických křesťanů. Většina z nich (s výjimkou několika tisícovek Rumunů a Ukrajinců) udávají jako svůj etnický původ jako „uherský“. U většiny z nich se jedná o pomaďarštěné Ukrajince, částečně též Rumuny, kteří v průběhu 19. a 20. století jazykově splynuli.[zdroj?] Maďarské řeckokatolické biskupství bylo založeno roku 1912 v Hajdúdorogu a sledovalo cíl, aby nahradilo maďarštinou ukrajinštinu a rumunštinu při bohoslužbě. Sídlo maďarské řeckokatolické církve je dnes ve městě Nyíregyháza.

Příklady

Odkazy

Související články

ad.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.