Hrnčárky

Přírodní památka se nachází zhruba 1,5 km od obce Strání – Květná, směrem na západ. Obec Strání se nachází v okrese Uherské Hradiště, které se nachází na východní Moravě. Nedaleko obce Strání (cca 3km) se nalézá hraniční přechod se Slovenskou republikou.

Patří také do CHKO Bílé Karpaty a kolem obce je spousta zeleně a lesů.[1]

Nadmořská výška této oblasti je v rozmezí 440 – 490 m n. m.  a výměra činí 4,04 ha.[1]

Lokalita je bezlesí a polovina tohoto území je kosena.Toto území patří do celku Bílé Karpaty, jejíž podcelkem je Straňanská kotlina. Nejcennější část tohoto území je kosena správou CHKO Bílé Karpaty (z důvodu nezájmu vlastníků). V této lokalitě se také nachází několik rekreačních chat, které negativně ovlivňují celé toto území a nelegálně postavené objekty.[1][3]

16. ledna 1995 bylo toto území vyhlášeno Správou CHKO Bílé Karpaty za přírodní památku.[3]

Původně bylo toto území využíváno jako jednosečná louka a rozloha území činila 9,6 ha.[1]

Poté zůstala plocha ležet ladem a zarůstat dřevinami až do roku 1998–99, kdy začala likvidace náletu a biomasy. Předmětem ochrany se stal široký, členitý žleb, ve kterém se nachází květnatá louka s mokřinami, porostlými stromy, keři a vrstevné prameny. Od roku 1999 dochází k postupné redukci hrází. Území se začalo pravidelně kosit a to i včetně mokřadu.[1][3]

Na základě klimatických podmínek se toto území nachází v mírně teplém klimatu, s krátkým, mírně suchým létem (průměrná teplota v červenci je 16–18 °C). Počet letních dnů je v rozmezí 30–40. Jaro a podzim je zde mírné. Zimy jsou zde dlouhé, se sněhovou pokrývkou, která je zde spíše kratší (60–100 dní). Průměrná roční teplota činí kolem 8 °C a průměr ročních srážek je 700–800 mm.[3]

Toto území se nachází ve fytogeografické oblasti Mezofytikum, obvodu Karpatského mezofytika, vegetačního stupně suprakolinního, fytochorionu Bílé Karpaty lesní. Nachází se zde několik vegetačních jednotek, přičemž nejhojněji zastoupena je travnobylinná vegetace svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s výskytem například podkovky chocholaté (Hippocrepis comosa). V dolní části je pěnovcové prameniště svazu Caricion davallianae, asociace Carici flavae-Cratoneuretum filicini ( vzácná maloplošná vegetace, která se vyvíjí v místech, kde se dostává voda na povrch). Mezi jednotlivými segmenty se nachází remízky s křovinami svazu Berberidion. Zde se nachází např. kalina obecná (Viburnum lantana), dřín obecný (Cornus mas). V horní části území je vyvinuta květnatá bučina svazu Fagion asociace Carici pilosaeFagetum, kde můžeme vidět kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), hlístník hnízdák (Monotropa hypopitys) nebo vstavač bledý (Orchis pallens). Na místech, která nejsou udržovaná, rostou karpatské dubohabřiny svazu Carici pilosae–Carpinetum.[3][4]

Hlavním předmětem ochrany se stal pěnovcový mokřad a zachovalé zbytky teplomilných travních společenstev. Území je seshora chráněno lesem. Pod plán péče tedy spadá pouze bezlesá luční oblast. Dochází k pravidelnému kosení jednou ročně a dále k odklizení náletu, včetně úklidu biomasy z pozemku (není určeno kdy přesně, ale navrhováno je kosení 2x ročně a to v červenci a srpnu). Seno v této oblasti bude dále shrabáno a odklizeno. Mokřad je kosen během srpna. Dále je v tomto území zakázáno používat jakékoliv biocidy, povolovat a umísťovat nové stavby, měnit dochované přírodní prostředí. Dále je zde zákaz výsadby ovocných dřevin a provádění změn kultur. Z hlediska myslivosti a rybářství je zde zakázáno budovat jakákoliv myslivecká zařízení a nesmí se přikrmovat zvěř a ryby. Území je označeno třemi tabulemi, ale chybí značení, to je potřeba dodělat. Dále jsou zde nevyřešené černé stavby, které je v plánu odstranit.[3]