Ostřice oddálená

Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 20–80,[2] Je vytrvalá, trsnatá, s krátkým oddenkem, bez výběžků. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je trojhranná, hladká, asi 2x delší než listy,[3] čepele jsou asi 2–6 mm široké,[3] oboustranně zelené.[2] Bazální pochvy jsou nejčastěji červenohnědé, nerozpadavé, bezčepelné[3]. Ostřice oddálená patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole čistě samičí. Samčí vrcholový klásek bývá jen jeden, zřídka 2, samičích nejčastěji 2–3, zřídka 4[3]. Samičí klásky jsou asi 1–3 cm dlouhé[3] kromě horního stopkaté (dolní na cca 40 mm dlouhé). Dolní listen má pochvu a je kratší než květenství.[3] Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Blizny jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 4–5 mm dlouhá, zelenohnědá, nelesklá, vynikle žilnatá, zakončená krátkým dvouzubým zobánkem.[3] Zobánek je na vnitřní straně zubů drsný.[2] Každá mošnička je podepřená plevou, která hnědá s úzkým blanitým lemem, na vrcholu plevy často třásnitým a zeleným drsným středním žebrem.[2] V ČR kvete nejčastěji v květnu až v červnu.[2] Počet chromozómů: 2n=69–74.[2]

Ostřice oddálená roste ve velké části Evropy, na sever po Velkou Británii a severní Skandinávii, na východ po evropské Rusko. Dále roste v severní Africe a v Asii ostrůvkovitě na východ až po Írán.[4] Byla zavlečena i do Severní Ameriky, ale je tam známa jen ze 2 historických lokalit[5]

V ČR roste roztroušeně od nížin po pahorkatiny, je to silně ohrožený druh flóry ČR, kategorie C2. Najdeme ji na zasolených loukách a prameništích, hlavně na minerálně bohatých.[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice oddálená na Wikimedia Commons
• Galerie ostřice oddálená na Wikimedia Commons