Člověk

Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí:

• †Homo habilis (člověk zručný),
• †Homo rudolfensis (člověk východoafrický),
• †Homo naledi (člověk hvězdný[6]),
• †Homo ergaster (člověk dělný),
• †Homo erectus (člověk vzpřímený),
• †Homo floresiensis (člověk floreský),
• †Homo luzonensis (člověk luzonský)[7][8][9],
• †Homo antecessor (člověk předchůdce),
• †Homo heidelbergensis (člověk heidelberský)[pozn. 1],
• †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský)[pozn. 2][pozn. 1],
• †Homo neanderthalensis (člověk neandertálský),
• Homo sapiens (člověk moudrý).

Mezi druhy rodu Homo možná bude překlasifikován i †Australopithecus sediba, blízký H. habilis.[13]

Hlavní vývojové linie člověka a jejich křížení

Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis, †Homo gautengensis[14] či †Homo bodoensis[pozn. 1]), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo georgicus[15][16], †Homo pekinensis, †Homo soloensis a †Homo tsaichangensis do H. erectus), u některých dosud převládá nejistota (†Homo helmei může být samostatnou linií či patřit do H. heidelbergensis nebo H. sapiens). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens, ani „starší příbuzní“ člověka floreského, objevení v r. 2016.[17][18][19] Na širší přijetí zatím čeká i †Homo longi[20] („člověk dračí“)[21] popsaný v roce 2021,[20][22][23][24] a to zejména kvůli vyjasnění jeho vztahu k denisovanům, do nichž by mohl patřit,[25][26][27][28] i další pleistocenní hominini z Číny, vyčlenění mimo H. longi a nově sdružovaní do navrhovaného, ale také dosud neuznaného druhu †Homo daliensis[20]; bez uznání samostatného, dosud nepojmenovaného druhu jsou i nálezy z jihočínských jeskyní Longlin a Maludong datované na přelom pleistocénu a holocénu („Red Deer Cave people“, česky někdy uvádění jako „lid červených jelenů“[29]),[30][31][32][33] mj. protože se může jednat o hybridy jiných linií.[34] Uznání jakožto nového druhu ani oficiálního vědeckého pojmenování se dosud nedostalo „Nešer Ramla Homo“[35] popsanému v roce 2021,[36][37][38] který by mohl reprezentovat bazální zástupce denisovsko-neandertálské linie.[39][40]

Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. „archaičtí Afričané“, geneticky identifikovaní v genomu Mandinků a Sanů,[41] Pygmejů,[41][42][43] Hadzů a Sandawů[42][43], Esanů, Gambiů, Mendů a Jorubů[44] a některých dalších etnických skupin moderního člověka.[45][46] Vyčlenili se z lidského vývojového kmene ještě před oddělením denisovsko-neandertálské větve.[44] Je možné, že k nim existuje i fosilní záznam již popsaný jako jiný druh (H. naledi nebo Homo heidelbergensis[47]); přiřazení je však mimo současné možnosti paleontologie.

Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu, a to pravděpodobně ve více událostech zachovávajících životaschopnou linii[48]). Genetické analýzy ukázaly, že se kdysi s člověkem moudrým křížili i denisované (nejméně dvakrát[49][50]) a některé jejich geny přetrvávají v současné populaci Melanésanů a Tibeťanů.[50][51][52] Křížení neandertálců a denisovanů (tehdy již oddělených vývojových linií) dokázal nález jejich společného potomka[53]; navíc analýzou genomů současné lidské populace se podařilo ukázat, že křížení probíhalo v nezanedbatelném rozsahu a pravděpodobně vznikla populace představující novou, minimálně 280 tisíc let starou, linii tzv. „přízračného předka“ (angl. „ghost ancestor“), který se později v Asii a Oceánii zase křížil s H. sapiens (není však vyloučeno, že se jedná o samostatnou vývojovou větev, oddělenou od denisovanů krátce po jejich osamostatnění).[54][55][56][57] V genofondu současných obyvatel ostrova Flores pak byla indikována introgrese pravděpodobné čtvrté samostatné podobně staré linie denisovsko-neandertálského vývojového kmene.[57][58] Bylo prokázáno i křížení denisovanů s vývojově starší větví člověka (pravděpodobně H. heidelbergensis nebo H. erectus).[59]

I některé nové fosilní nálezy (např. z lokality Dmanisi v Gruzii) se navíc zdají podporovat názor, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, protože linie tradičně pokládáné za odlišné druhy by na sebe mohly buď přímo navazovat, nebo jedinci různých tradičních druhů mohli spolužít ve stejných sídlištích a jednalo se jen o pouhé morfologické formy jednoho druhu. Takováto „slučovací“ systematika pak nově řadí popsané skupiny rodu Homo jakožto poddruhy do pouhých dvou druhů – Homo erectus sensu lato a Homo sapiens sensu lato.[6][60]

Do Homo erectus sensu lato pak patří H. habilis, H. rudolfensis, H. naledi[pozn. 3], H. ergaster, H. erectus sensu stricto (včetně H. pekinensis a H. soloensis), H. antecessor, H. floresiensis a pravděpodobně i H. luzonensis (pokud není úplně samostatnou linií v rámci Homo)[7].

Do Homo sapiens sensu lato jsou pak řazeni H. helmei, H. rhodesiensis, H. heidelbergensis, H. neanderthalensis a H. sapiens sensu stricto (a patří sem pochopitelně i denisované, „přízrační předci“ a pravděpodobně i „archaičtí Afričané“[pozn. 4]).

H. erectus sensu lato však nemůže být považován za přímého předka H. sapiens sensu lato ve fylogenetickém smyslu. Přinejmenším pro H. antecessor bylo prokázáno, že je vedlejší vývojovou větví vzhledem k linii vedoucí k H. sapiens sensu lato.[64][65]

Všechny druhy rodu Homo používaly nástroje, jazyk a poměrně vyspělou kulturu. Od kdy byla technologie a kultura předávána není však jisté.[66] Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou.[1]

Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin – pecky, skořápky – a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích[67] či analýzou zubního povlaku.[68] Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko).[pozn. 5]

Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti.

Charakteristická pro člověka je také schopnost přesné imitace, která je například podmínkou pro předávání a učení se řeči.[70]

Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou.[71]

Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let.[71] Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent.

Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii,[71] ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu.[72] Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Současníky neandrtálců a moderních lidí byli také Homo floresiensis a denisované.[73] H. sapiens, tedy člověk moudrý, je jediným recentním zástupcem rodu.

V roce 1900 žilo na světě 1,65 miliard lidí. V únoru 2017 žilo na světě 7,3 miliard[74] a počet neustále roste. Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu.[75]

• DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4.
• SVOBODA, J. – MACHLÁŇ, M., Předkové. Evoluce člověka. Praha: Academia 2015
• HEJDÁNEK, Ladislav, Úvod do filosofické antropologie, elektronicky zde
• BRADEN, Gregg: Co je člověk, překlad Eva Děrglová, Eugenika, 2018. ISBN 978-80-8100-543-5

• Ekumena
• Homo
• Lid
• Světová populace

• Obrázky, zvuky či videa k tématu člověk na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo člověk ve Wikislovníku
• Téma Člověk ve Wikicitátech
• (anglicky) Homo genus – rod Homo