Hlavní spojenci mimo NATO

Zavedení statusu hlavního spojence bylo schváleno kongresem Spojených států amerických v roce 1987. Mezi původních pět spojenců patřily Austrálie, Egypt, Izrael, Japonsko a Jižní Korea. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Šamir označil zahrnutí Izraele za politicky významné rozhodnutí a historicky první formální uznání spojenectví.[1]

Další stát, Jordánsko, získal status až v roce 1996. O rok později přibyl Nový Zéland, jehož vztahy s USA byly oslabeny v roce 1984 rozepří ohledně zákazu pohybu lodí s jaderným nákladem v novozélandských vodách. V roce 1986 bylo pak dokonce pozastaveno členství Nového Zélandu v organizaci ANZUS. Udělení statusu hlavního spojence tak mělo přispět k opětovnému zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. V roce 1998 se pak tehdejší prezident Bill Clinton zasloužil ještě o připsání Argentiny, což odůvodnil přispíváním latinskoamerické země k světovému míru a bezpečnosti prostřednictvím účasti ve válce v Perském zálivu a přetrvávající podpory mírových misí OSN.[2][3]

V letech 2002 a 2003 byly do skupiny zařazeny Bahrajn, Filipíny,[4] Thajsko[5] a Tchaj-wan. Pozvánka byla nabídnuta i Singapuru, který však zařazení odmítl.[6] V následujícím roce přibyly Kuvajt,[7] Maroko[8] a Pákistán.

V roce 2012 byl na hlavního spojence povýšen Afghánistán. Oznámila to ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová během státní návštěvy.[9] Po anexi Krymu prošel v roce 2014 kongresem návrh na zařazení Gruzie, Moldavska a Ukrajiny. V květnu 2015, během návštěvy tehdejšího tuniského prezidenta Kaída Sibsího ve Washingtonu, oznámil tehdejší americký prezident Barack Obama svůj záměr v podobě připsání Tuniska.[10] Ještě tentýž rok, během summitu se státy GCC v Camp Davidu, zmínil Obama možnost přidat mezi spojence ještě Katar, Omán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.[11]

Již od přiřknutí statusu Pákistánu se mnozí politici vyslovovali pro jeho odebrání tomuto státu, mimo jiné za přechovávání Usámy bin Ládina na svém území a údajnou podporu Tálibánu a dalších teroristických organizací.[12] V roce 2017 se spekulovalo o možném snížení spolupráce ze strany administrativy prezidenta Donalda Trumpa.[13] Ten po návštěvě brazilského prezidenta Jaira Bolsonara ve Spojených státech amerických naopak zlepšil postavení Brazílie tím, že ji označil za klíčového spojence.[14] V květnu téhož roku došel do Sněmovny reprezentantů návrh na povýšení Ukrajiny,[15] později téhož roku se jednalo i o nabytí statusu Indií.[16][17]