Hinrich Johannes Rink

Rink se narodil v Kodani holštýnským rodičům. Jeho otcem byl Johannes Rink (1783–1865), obchodník z Kielu v Německu, a matkou Agnese Margaretha (rozená Hedde) Rinková (1793–1865). Měl bratra Johana Jacoba Rinka (1815–1849).[6]

Zpočátku se učil u soukromého učitele, později odešel studovat na akademii v Sorø, studoval fyziku a chemii na Kodaňské univerzitě a v roce 1843 získal univerzitní zlatou medaili z chemie. Nějakou dobu působil jako asistent profesora u Williama Christophera Zeiseho. Studoval též na Kodaňské univerzitě.[7] V zimě 1844-45 Rink studoval medicínu, absolvoval kurz anatomie a poslouchal přednášky v Berlíně. Často však propadal depresím a váhal ohledně své budoucnosti.[2]

Výprava Galathea na Nicobarových ostrovech, jež byl Rink součástí

Na návrh Hanse Christiana Ørsteda dostal v Berlíně nabídku zúčastnit se jako mineralog první z expedic Galathea na palubě fregaty Galathea.[8] Plavba trvala v letech 1845 až 1847. Měl v úmyslu odjet do Kalkaty, ale nakonec skončil na Nikobarských ostrovech, které v té době kolonizovalo Dánsko, aby je geograficky prozkoumal.[7] Po pěti měsících onemocněl nikobarskou horečkou, která ho oslabila na celý zbytek života a donutila ho vrátit se do Dánska. Na zpáteční cestě se zastavil v Káhiře a na Maltě, kde v říjnu 1846 shromáždil geologický materiál. V roce 1847 vyšla jeho první velká geografická práce „Nikobarské ostrovy“.

V letech 1848 až 1851 se s veřejnou podporou vydal do západního Grónska na geologické a glaciologické studie v Upernaviku a Uummannaqu. Zde žil mezi Kalaallity, což mu poskytlo příležitost k jejich studiu. Jeho cílem však bylo vytvořit mapu Grónska na základě průzkumů, které prováděl on a další průzkumníci. Podařilo se mu prozkoumat rozsáhlé oblasti západogrónských fjordů a jejich ledovců. V posledním roce strávil nějaký čas v Ilulissatu a doplul do Paakitsoqu, zátoky v západním Grónsku. Na jaře roku 1851 odjel na saních do Sermeq Kujalleq. Zmapoval grónské pobřeží a vytvořil jeho první geologickou mapu. Rinkův průzkum je pozoruhodný jako první z řady průzkumů změn. V roce 1851 se Rink vrátil do Kodaně, kde zasedl v komisi, která se zabývala obchodním monopolem v Grónsku. Z pověření komise se do Grónska vrátil v roce 1852 a následně vydal knihu „O monopolu obchodu v Grónsku“.[3]

V následujícím roce vstoupil do služeb obchodního monopolu a byl prvním koloniálním správcem v Godthaabu a Julianehåbu. Studoval led v Severním ledovém oceánu, jeho původ, pohyb a složení a v roce 1853 vydal spis „O rozšíření a pohybu ledu nad severní grónskou pevninou“. V letech 1857 až 1868 byl královským inspektorem jižního Grónska. Během let, kdy působil jako státní úředník, vydal své hlavní dílo „Grónsko a statisticky popsaná geografie“, které je po „Perlustrování“ od Hanse Egedeho z roku 1729 prvním standardním dílem o Grónsku.

Pomník Hinricha Johannese Rinka v Nuuku

V roce 1855 našel Rink tiskařský lis misionáře Jespera Brodersena z konce 18. století a začal tisknout drobné předměty, z nichž první byl leták datovaný 21. října 1855. O dva roky později si Rink pořídil malý dánský tiskařský lis a litografický lis. V roce 1861 založil Rink v Godthaabu tiskárnu South Greenland Press[9] a založil první grónské noviny v grónštině Atuagagdliutit (v překladu „Čtení“). Jeho první číslo vyšlo v lednu 1861 a poté vycházelo každý měsíc. Kromě novin tiskárna vydávala i brožury.[10]

Rink se aktivně staral o blaho Inuitů, s nimiž byl v úzkém kontaktu. Na jeho nápad a pod jeho vedením byli zavedeni členové komise, což Gróňanům zajistilo vliv na jejich vlastní záležitosti. V roce 1858 vyzval místní obyvatele, aby se naučili své umělecké tradice. Pomohl objevit a propagovat umělce Jense Kreutzmanna a Arona z Kangequ. Rink studoval grónský jazyk a folklór; v roce 1866 vydal „Eskymácké pohádky a pověsti“.[11]

V roce 1862 byl jmenován rytířem řádu Dannebrog. V roce 1868 byl Rink ze zdravotních důvodů nucen Grónsko opustit a opět se vrátil do Kodaně. V letech 1871 až 1882 působil jako ředitel Královské grónské obchodní společnosti a v této funkci vedl grónskou obchodní správu. V Kodani založil školu Grønlænderhjem pro mladé Inuity, aby se naučili řemeslu a mohli snáze získat zaměstnání.[7]

Rink byl dopisujícím členem Královské geografické společnosti a v roce 1852 obdržel stříbrnou medaili Královské dánské akademie věd a literatury. Rink se svou ženou v roce 1882 odešel na odpočinek do norské Christianie (dnes Oslo), kde žila jeho dcera. Zde dokončil své poslední dílo. Rink zemřel v roce 1893 jako přední odborník své doby na Grónsko. Na kamenném pomníku v Nuuku je umístěna deska s nápisem „Kalatdlit asavai ilisimavai“ (česky: „Miloval Gróňany, znal je a bránil“).[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hinrich Johannes Rink na anglické Wikipedii.