Hildprandtové z Ottenhausenu

Původ Hildprandtů není přesně doložen, podle většiny zdrojů rod pochází z Horního Rakouska nebo Tyrolska, ale možná z Horního Bavorska.[1]

Roku 1530 jim bylo uděleno právo nosit erb a roku 1579 byli přijati mezi říšskou šlechtu. Za vlády císaře Rudolfa II. přišli Hildprandtové do Čech, kde jim bylo šlechtictví potvrzeno. Císařovna Marie Terezie potom roku 1756 povýšila Hildprandty do stavu svobodných pánů. Roku 1798 koupil Václav Karel svobodný pán Hildprandt panství v jihočeské Blatné. Zámek Blatná se poté stal hlavním rodovým sídlem.[2]

V září 1939 se čtyři členové rodu (bratři Robert, Karel, Jindřich a Bedřich) připojili k Národnostnímu prohlášení české šlechty. V Blatné Hildprandtové pobývali až do roku 1953, kdy byli zámek nuceni opustit. V rámci restitucí v devadesátých letech 20. století byl zámek navrácen vdově po Bedřichu Hildprandtovi, Kornélii Hildprandtové roz. Veverkové (1916–2014), a jejím dcerám Josefině (1938–2020) a Janě (* 1947). Kornélie „Nella“ Hildprandtová zemřela v roce 2014, Josefina Hildprandtová zemřela v roce 2020.[3] Zámek vede paní Jana Germenis-Hildprandtová a syn její sestry Josefíny provozuje zámecký lihovar.[4]

Motto Hildprandtů zní: Per angusta ad Augusta (Přes překážky k vznešenosti).

Rodinná hrobka Hildprandtů se nachází poblíž kostela sv. Jana Křtitele na hřbitově v Paštikách.

• Jan Reinhart († po 1629) – dozorce královského lvího dvora císaře Rudolfa II. na Pražském hradě, císařský rada, v roce 1628 získal český inkolát
• Václav Karel (1747–1803) – schopný hospodář, zakoupil zámek Blatná, pozvedl průmyslovou výrobu na Blatensku
• František de Paula (1771–1843, syn Václava * 1747) – vlastenec, mecenáš, založil zámecký park, jako vychovatele svého syna zaměstnával Jana Evangelistu Purkyněho, manželka Anna rozená hraběnka z Klebelsberka
• Karolina, rozená Nosticová (1802–1882) – r. 1867 účastnice české výpravy obrozenců na Všeruskou národopisnou výstavu do Moskvy
• Robert (1824–1889) – velkostatkář a politik, ve 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady, manželka Augusta, rozená Haugvicová (1835-po 1909)[5]
• Ferdinand Karel (1863–1936, syn Roberta, * 1824) – dobrý hospodář, oblíbený, zastával funkci starosty, zpřístupnil zámek veřejnosti
• Robert (1893–1973, syn Ferdinanda * 1863) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
• Karel (1894–1975, rovněž syn Ferdinanda * 1863) – malíř krajinář, podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939, zemřel ve Strakonicích
• Jindřich (1895–1968, rovněž syn Ferdinanda * 1863) – sochař, podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939, zemřel v Mnichově
• Bedřich (1902–1981, rovněž syn Ferdinanda * 1863) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939, díky známosti jeho tchána Ferdinanda Veverky s etiopským císařem Haile Selassiem bylo jeho rodině umožněno v roce 1959 legální vystěhování do Etiopie. V roce 1975 po pádu císaře přesídlili na Baleáry a později do Gautingu u Mnichova, kde v roce 1981 Bedřich zemřel jako poslední potomek rodu po meči

• 
  Zámek Blatná – od roku 1798 rodové sídlo Hildprandtů
• 
  Zámek Škvořetice přestavěný Hildprandty v letech 1921–1922 v neorenesančním slohu
• 
  Tvrz Buzice – majetek Hildprandtů