Buzice (hrad)

Buzice (též Hrad) jsou panské sídlo na pomezí tvrze a hradu na jihozápadním okraji stejnojmenné vesnice u Blatné v okrese Strakonice. Na levém břehu řeky Lomnice jej založili příslušníci rodu Buzických z Buzic. Sídlo bývá tradičně řazeno mezi tvrze, ale Tomáš Durdík jej na základě rozsahu stavby a jejího prostorového vztahu k vesnici, existenci rozsáhlého opevnění a pomístnímu názvu zařadil mezi hrady.[1] Od roku 1963 je hrad chráněn jako kulturní památka.[2]

Buzice
Nádvoří
Základní informace
Slohgotický, barokní
StavebníkBuzičtí z Buzic
Další majiteléPáni z Rožmitálu Hildprandtové z Ottenhausenu
Poloha
Adresau Buzického rybníka, Buzice, Česko Česko
Souřadnice49°25′8,7″ s. š., 13°55′30,17″ v. d.
Buzice
Další informace
Rejstříkové číslo památky17326/3-4048 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Z vesnice zmiňované poprvé v roce 1384 pocházel vladycký rod Buzických z Buzic.[3] Zakladatelem hradu byl nejspíše Jan z Buzic[1] připomínaný v letech 1446–1480.[3] Jiří Úlovec však předpokládá, že tvrz zde vznikla již ve druhé polovině čtrnáctého století a v polovině patnáctého byla pouze významně přestavěna. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století Buzice získal Zdeněk Lev z Rožmitálu, a připojil k blatenskému panství. Panské sídlo v Buzicích tak ztratilo původní význam a v roce 1527 je tvrz popisována jako pustá.[4] V sedmnáctém století byla v areálu hradního jádra postavena dlouhá barokní sýpka[4] a menší stavby vznikly ještě v devatenáctém století za držení Hildprandtů z Ottenhausenu. Po převratu v únoru roku 1948 byl hrad Hildprandtům zabaven[zdroj?!] a v následujících letech budovy využíval strakonický Zemědělský nákupní a zásobovací závod, ale neudržoval je, a hrad začal chátrat.[4] V devadesátých letech dvacátého století byl hrad v restitucích navrácen zpět do rukou Hildprandtů.[zdroj?!] Od roku 2018 je areál hradu pronajat Zdeňku Sedlákovi z Blatné, který jej vyklidil a zabezpečil a postupně zpřístupňuje veřejnosti. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine

Stavební podoba

Brána
Severní nároží

Dominantou hradu je obytná věž s lichoběžníkovým půdorysem přístupná hrotitým portálkem s vpadlinou pro padací most v prvním patře.[4] K bydlení sloužilo třetí a čtvrté patro osvětlené okny opatřenými sedátky v okenních výklencích. Podél severovýchodní hradby stával palác, ze kterého se dochovala především zeď tvořící součást hradby. Žlábek v líci hradby dokládá existenci dřevěné stavby v západním nároží a další objekty zanikly při výstavbě sýpky. S výjimkou západní strany, kde původně protékala řeka, byl celý areál obehnaný vodním příkopem a valem, přičemž na severní straně byl příkop s valem zdvojený. Jihovýchodní nároží navíc zesilovala polygonální bašta s okrouhlým interiérem.[1]

Přístup

Okolo hradu vede červeně značená turistická trasa ze Sedlice do Blatné a žlutě značená trasa z Myštic do Blatné. Po silnici II/121 je okolo značena cyklotrasa č. 31 z Mirotic do Blatné.[5] Hrad je příležitostně otevřen v době konání kulturních akcí, jinak je areál nepřístupný.

Odkazy

Reference

  1. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Buzice, s. 21–22.
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 127949 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Čechy. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Buzice – tvrz, s. 32.
  4. ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Buzice, s. 81–84.
  5. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-03-11]. Dostupné online.

Literatura

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Prácheňsko. Svazek XI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 283 s. Kapitola Buzice tvrz, s. 186–187.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.