Bedřich Hildprandt

Narodil se jako čtvrtý syn Ferdinanda Karla Hildprandta (1863–1936), c. k. komorníka a nadporučíka v záloze, a jeho manželky Josefiny z Thun-Hohensteinu (1872–1939).[1]

Reálné gymnázium ukončil maturitou a dále pokračoval tři roky ve studiu na Hospodářské akademii v Roudnici nad Labem a následně dva roky na vysoké zemědělské škole. Po smrti otce převzal v roce 1936 správu nad rodinným majetkem. V roce 1947 byl Bedřichu Hildprandtovi zabaven zámek a poté ho postihla mrtvice, po níž mu ochrnula pravá ruka. I přes následky onemocnění musel i nadále pracovat až do roku 1950, kdy odešel na Slovensko a zde měl dohled nad revírem honební společnosti Ružomberok. Po návratu do Rojic, kam byla jeho rodina vystěhována, pracoval v lese a jako dělník v Písku. Na pozvání etiopského císaře bylo v roce 1959 Bedřichovi s rodinou umožněno vystěhování do Etiopie, kde žili Hildprandtovi do pádu císaře v roce 1974. Bedřich Hidprandt zde byl chovatelem lipicánů. Po roce 1974 odešli Bedřich s manželkou do Španělska a pak do Německa. Zde Bedřich Hildprandt zemřel v roce 1981.

V Dolní Lukavici se 22. listopadu 1937 oženil s Cornélií Veverkovou ("Nelly"; 26. dubna 1916 Praha – 7. září 2014 Blatná), dcerou diplomata Ferdinanda Veverky (1887–1981) a Cornélie Celiny Grégrové.[1] Cornélie byla vnučkou politika Julia Grégra (1831–1896). Narodily se jim dvě dcery:

• 1. Josefina (* 9. 9. 1938 Praha – 2020)
  • ∞ (rozvedeni) Jan Čapek, lékař
    • Jan (Čapek) Hildprandt (* 1957)
• 2. Johanna (Jana; * 16. 5. 1947 Praha)
  • (∞ 25. 9. 1970 Řím) Spiridon Germenis (20. 10. 1939 Athény – 7. 9. 2014)
    • syn Stefanos-Filipos Germenis-Hildprandt (* 1981 Athény)