Hermína Týrlová

Panel věnovaný Hermíně Týrlové v rámci expozice Filmový uzel Zlín.

Pocházela z hornické rodiny, která žila v chudých poměrech. Otec se věnoval také řezbářství, což Týrlovou již v raném věku ovlivnilo ve vztahu k loutkám, jimž později zasvětila svou tvorbu. Byla nejmladší z pěti dětí, ze kterých se poměrně brzy stali sirotci. Jedenáctiletá Hermína se po smrti otce i matky ocitla v sirotčinci.

V patnácti letech už však žila v Praze a vystupovala v divadle Uranie jako tanečnice a herečka. Zde poznala Karla Dodala, který ji seznámil s animovaným filmem. Dodal byl průkopníkem tohoto typu tvorby v Československu – od poloviny dvacátých let natáčel především kreslené reklamy, ale i některé vlastní autorské snímky. Pod Dodalovým vedením se tedy Týrlová učila kreslit a fázovat. Zároveň se stali párem i v soukromí.[2]

Jejich manželství sice nevydrželo, ale spolupracovali spolu i poté, co se Dodal znovu oženil a s druhou manželkou Irenou Dodalovou založil v roce 1934 ateliér Ire-Film zaměřený speciálně na animaci. Studio přerušilo svou činnost v důsledku zhoršující se politické situace před druhou světovou válkou.[3] Týrlová přesídlila z Prahy do Zlína, kde dostala jako zkušená animátorka příležitost pracovat ve Filmových ateliérech Baťa (FAB). V roce 1942 zde s velkým úspěchem realizovala svůj první loutkový film Ferda Mravenec.

Její další film Vánoční sen, však těsně před dokončením shořel při požáru zlínských ateliérů. Vzhledem k onemocnění Týrlová poté přetočil film Karel Zeman, jenž se na původní verzi podílel jako asistent. Tato událost stála u počátku rezervovaného vztahu mezi Týrlovou a Zemanem po zbytek jejich kariér.[4]

Stejně jako Zeman, zůstala i Týrlová věrná Zlínu po celý svůj život. Bydlela v domku poblíž filmových ateliérů, kde měla svoji vlastní výrobní skupinu loutkového filmu. Nikdy se už znovu neprovdala a přestože se ve své tvorbě programově zaměřovala na dětské publikum, sama zůstala bezdětná.

Hermína Týrlová náleží spolu s Karlem Zemanem a Jiřím Trnkou k nejvýznamnějším osobnostem poválečné československé filmové animované tvorby, pro jejíž rozvoj vytvořilo prostor zestátnění kinematografie po roce 1945.Všichni zároveň začínali s animací ještě v období první republiky či protektorátu. Z prvního kresleného filmu Karla Dodala a Týrlové Zamilovaný vodník, který vznikal v závěru dvacátých let, se dochovalo pouze torzo, jako kreslička a animátorka získávala pak zkušenosti v Elekta Journalu a jako hlavní animátorka se podílela na rozsáhlé produkci Ire-Filmu.Zde také po prvé animovala loutky v úvodní scéně filmu "Všudybylovo dobrodružství" a v reklamě "Tajemství lucerny" a reálné objekty, jako byly např.šicí potřeby ve snímku "Píseň podzimu".[5]

Většina snímků Hermíny Týrlové je určena nejmenším dětem, přičemž některé z nich vznikaly zároveň jako reklamy (například Ukolébavka či Noční romance). Její snímky zaznamenaly velký úspěch také v zahraničí, a to i v západních státech. Promítaly se na festivalech v Benátkách, Cannes, Locarnu, San Sebastianu a dalších prestižních přehlídkách, odkud si pravidelně přivážely ceny. Týrlová si tak brzy vybudovala pověst mezinárodně respektované autorky filmů pro děti, pro které se cítila předurčena:

„Kdysi o mně řekl Karel Höger, když mě viděl v projekci, jak jsem se něčemu úplně dětsky smála, že jsem sama dítě. A to na letech nic nemění. Člověk někdy zůstává dlouho dítětem. A snad to ani není tak zlý. Já jsem si to ověřila, že mi děti rozumí v tom, když jsem už jako dívka psala básničky.“[6]

Ke stěžejním dílům Týrlové patří kromě Ferdy Mravence snímky Vzpoura hraček, Uzel na kapesníku nebo Hvězda betlémská. Její tvorba se vyznačuje poeticky laděnými příběhy s morálním přesahem a ponaučením. Typická je pro ni kombinace loutkové animace a živé herecké akce a také experimentování s animací rozmanitých materiálů (textil, vlna či třeba vizovické pečivo) a často všedních předmětů (míč, kapesník, psaníčko, kuličky apod.).

Hermína Týrlová za svou kariéru natočila bezmála šedesát převážně krátkometrážních filmů. Animované tvorbě se věnovala až do pozdního věku – svůj poslední snímek Pohádka na šňůře natočila v roce 1986, kdy jí bylo 85 let.