Henri Lebesgue

Henri Léon Lebesgue (28. června 1875, Beauvais – 26. července 1941, Paříž) byl francouzský matematik. Zabýval se matematickou analýzou, vybudoval moderní teorii míry a integrálu. Důležitých výsledků dosáhl také v topologii, teorii potenciálu, variačním počtu, teorii množin a teorii dimenze. V závěru svého života se zabýval také pedagogikou a historií. Ačkoli jeho práce v teorii integrálu byla radikálním zobecněním dřívějšího pojetí, Lebesgue tvrdil, že matematika by se měla zabývat konkrétními „praktickými“ úlohami: Redukována na obecné teorie by matematika byla jen krásnou formou bez obsahu. Zemřela by pak velmi rychle.

Henri Lebesgue
Narození28. června 1875
Beauvais
Úmrtí26. července 1941 (ve věku 66 let)
Paříž
Místo pohřbeníGouvieuxský hřbitov (49°11′23″ s. š., 2°25′50″ v. d.)
Alma materÉcole normale supérieure
Lyceum Ludvíka Velkého
Povolánímatematik a profesor
ZaměstnavateléRenneská univerzita (1902–1906)
Université de Poitiers (1906–1910)
Pařížská univerzita (1910–1919)
Collège de France (1921–1941)
OceněníPéccotův kurz (1904)
Ponceletova cena (1914)
Saintourova cena (1917)
Malá cena d'Ormoye, Carrièreho a Thébaulta (1919)
důstojník Řádu čestné legie (1932)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osobní život
Leçons sur l'integration et la recherche des fonctions primitives, 1904

Lebesgueův otec zemřel na tuberkulózu ještě v době, kdy byl jeho syn malé dítě. Lebesgue sám trpěl po celý svůj život chatrným zdravím. V roce 1903 se oženil se sestrou svého spolužáka Louisou-Margueritou Vallet a měl s ní syna Jacqua a dceru Suzanne. Roku 1916 se s ní však rozvedl.

Profesní život

Henri Lebesgue získal základní a střední vzdělání v Beauvais a poté odešel studovat dále do Paříže. Studoval postupně na Lycée Saint-Louis, Lycée Louis-le-Grand a École normale supérieure. Na poslední zmiňovanou školu nastoupil roku 1894 a dokončil ji o tři roky později. Další dva roky studoval samostatně zejména Bairovy články o nespojitých funkcích, což mělo velký vliv na jeho pozdější práci na zobecnění pojmu integrálu právě na nespojité funkce. Od roku 1899 do 1902 byl profesorem na Lycée Centrale v Nancy. Roku 1901 formuloval, vycházeje z myšlenek Emila Borela a Camilla Jordana, teorii míry a ještě téhož roku podal definici Lebesgueova integrálu zobecňujícího integrál Riemannův i na (některé) nespojité funkce. Tento čin znamenal naprostou revoluci v integrálním počtu. Roku 1902 získal Lebesgue doktorát za práci Intégrale, longueur, aire (Integrál, délka, plocha), která sestávala právě z výsledků uveřejněných o rok dříve. Roku 1906 získal místo na univerzitě v Poitiers a následujícího roku se tam stal profesorem. Od roku 1910 učil na Sorbonně, kde se roku 1918 stal profesorem. Roku 1921 získal místo profesora na Collège de France a zde zůstal až do své smrti roku 1941. Během těchto dvaceti let však učil i na jiných univerzitách, zejména pak na École supérieure de physique et de chimie industrielles de la ville de Paris a École normale supérieure v Sèvres.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Původní Lebesgueovy články (ve francouzštině)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.