Hódmezővásárhely

Stejně jako v případě řady maďarských měst je název složený z několika slov a v překladu znamená „Trhy na Bobřím poli“. Bobr pochází od Bobřího jezera, které se zde nacházelo; jedná se o starší toponymum než název obce. Do jihoslovanských jazyků bylo převzato v zjednodušené podobě jako Vašarelj.

Andrássyho třída.

Panelové domy.

Keramická socha ve středu města.

Na místě dnešního města existovalo ve středověku několik vesnic. Předchůdce dnešní osady vznikl ve 14. století sloučením dvou vesnic z období vlády dynastie Arpádovců Hód a Vásárhely. V roce 1432 je doložena první písemná zmínka o existenci Hódmezővásárhely. János Hunyadi zde pravděpodobně postavil pevnost (nejspíše v místech současných kasáren). V roce 1456 získaly status města s tržním právem (maďarsky mezőváros) Rozvoj malého sídla byl přerušen v 15. a 16. století tureckým vpádem. Pod osmanskou nadvládu se město dostalo roku 1542. Řada okolních vesnic byla vypálena a do obce tak přicházeli sedláci, kteří hledali útočiště. Turecké záznamy evidovaly v roce 1557 celkem 135 domů, v roce 1570 již ale tři stovky. Z administrativního hlediska bylo město po nějakou dobu součástí aradského sandžaku (podle dnes rumunského města Arad). V závěru 17. století, když se turecká nadvláda nad Uhrami chýlila ke konci, zasáhla město opět válka a ničení. V roce 1683 byly Hódmezővásárhely vypáleny a obyvatelé se rozutekli. Osada byla obnovena až o šest let později. V roce 1690 Thökölyho vojáci zpustošili město vyhnali koho mohli. V roce 1699 do zničeného města přišli uprchlíci z Szabadszálláse. Roku 1701 zde bylo již napočítáno přes stovku rodin.

V letech 1816 a 1817 se na území města dostěhovali Rumuni z oblasti dnešního Sedmihradska, které vyhnala neúroda a hlad. Příchod nových obyvatel znamenal změnu statistiky nejen po jazykové, ale i po náboženské stránce, neboť se umocnil ortodoxní prvek. Město po dlouhou dobu vlastnila šlechtická rodina Károlyů. Získala jej nedlouho po Rákócziho povstání na počátku 18. století. ^[zdroj?] Obyvatelstvo bylo v této době především kalvinistického vyznání.

Železnice města dosáhla roku 1870. Městská práva získaly Hódmezővásárhely v roce 1873 v období rychlé urbanizace a růstu počtu obyvatel. Hlavním průmyslem, který zde vzkvétal, byl potravinářský. V této době zde stálo celkem sedm parních mlýnů. I přes to však stále většina obyvatelstva pracovala hlavně v zemědělství. Vzhledem k tomu, že v závěru 19. století byly jedním z mála měst, které měly gymnázium široko daleko, sem začaly dojíždět studenti z bližších i vzdálenějších oblastí. Kromě Rumunů se jednalo také i o Srby z území dnešní Vojvodiny.

Během 20. století se město vyprofilovalo jako centrum potravinářského průmyslu. Co do růstu počtu obyvatel však zaznamenalo vzestupy i pády, které způsobily jak války, tak i společenské změny. Po první světové válce bylo jako nově příhraniční město okupováno nejprve francouzskou a poté rumunskou armádou.

Jen na počátku století bylo 70 % obyvatel města zaměstnáno v zemědělství. Minimální rozvoj zaznamenávalo město v oblasti průmyslu. Mezi větší stavby, které byly v okolí města realizovány, byly zavlažovací, resp. odvodňovací kanály. Těsně před první světovou válkou se začala ukazovat stagnace místního hospodářství a nedostatek perspektivy v dalším rozvoji města. Sándor Bródy posměšně označil Hódmezővásárhely v roce 1909 za vesnickou Paříž. Meziválečné období městu nepřineslo větší rozkvět; byly dokončeny nicméně některé infrastrukturní investice, rozšířena byla např. místní nemocnice a vydlážděny některé ulice. Hódmezővásárhely se nicméně ale v této době podstatně zadlužily.

Za druhé světové války, resp. v jejím závěru, zde nebylo zřízeno ghetto, přestože tak maďarská vláda (po nástupu strany Šípových křížů) žádala.

V letech 1950 až 1961 bylo hlavním městem župy Csongrád. V roce 2006 zde bylo otevřeno muzeum Emlékpont, věnované období existence Maďarské lidové republiky.

V roce 2009 bylo město zvoleno Municipalitou roku (maďarsky Az év települese).

Žije zde asi 43 700 obyvatel, což je podobný počet jako na počátku 20. století, kdy město patřilo mezi nejlidnatější v Uhersku. Až do roku 1900 zde počet obyvatel rostl; dosáhl maxima asi 51 000. Poté stagnoval a po roce 1980 opět klesá. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 3 % obyvatel města, tedy 1 292 osob, hlásilo k národnostní menšině. Jednalo se převážně o menšinu německou, srbskou a romskou.

Město se dělí na následující místní části:

• Béke-telep
• Belváros (Staré město)
• Csúcs
• Hód-tó
• Kertváros
• Kincses-telep
• Kishomok
• Tabán
• Tarján
• Susán
• Újváros (Nové město)

Městem prochází silnice celostátního významu č. 47, která vede ze Segedína do Békéscsaby. Ta město obchází po severním obchvatu. Dále sem směřuje silnice č. 45 z města Szentes. Nejbližší dálnice se nacházejí jihozápadně od města v Segedíně, a to M5 a M43.

Kromě hlavní železniční trati, která je vedena ve stejném směru (trať č. 130), vedou do Hódmezővásárhel i dvě trati regionální, a to z Makó a Szentese.

Od roku 2021 má město také tramvajovou trať, která prochází jeho historickým středem a končí na místním nádraží. Jedná se o část tramvajové sítě nedalekého Segedína. Tramvaje využívají železniční trať pro meziměstskou dopravu.[2]

Město je bohaté na archeologické vykopávky^[zdroj?]. Sídlí zde galerie Alföldi Galéria a Muzeum Jánose Tornyai, dále zemědělské muzeum. Významné je rovněž Kulturní centrum Ference Besseneyei. Mezi zajímavé kulturní památky patří také Károlyho dům, panské sídlo z počátku 18. století.

Místní historickou budovu radnice vyprojektoval architekt Miklós Ybl.

Navštěvována je místní pláž, termální koupaliště a sportovní koupaliště. Hódmezővásárhely má deset bazénů – tři vnitřní a sedm otevřených.

• Katalin Juhászová (* 1932), šermířka, olympionička
• József Gyuricza (1934-2020), šermíř, olympionik
• Zsigmond Szathmáry (* 1939), varhaník, klavírista, skladatel a dirigent
• Péter Márki-Zay (* 1972), politik
• Éva Risztov (* 1985), olympijská vítězka 2012 ve vytrvalostním plavání
• Ákos Kecskés (* 1996), fotbalista

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ходмезевашархељ na srbské Wikipedii a Hódmezővásárhely na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hódmezővásárhely na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Hódmezö-Vásárhely v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky