Giuseppe Bergomi

První utkání za Nerazzurri odehrál jíž v 16 letech v italském poháru 1979/80 (0:0),[7] což je rekord klubu.[8] V nejvyšší lize hrál prvně od sezony následující, když stihl nastoupit do 12 utkání. S klubem postoupil do semifinále poháru PMEZ. První branku vstřelil v italském poháru 1981/82 6. září 1981 proti Milánu (2:2).[9] Nakonec tuhle soutěž vyhrál a tak si připsal první trofej. V sezoně 1983/84 se stal nejlepším pravým obráncem v lize.[10] Do sezony 1987/88 se s klubem dostal v lize nejvýše na 3. místo ve třech sezonách a v evropských pohárech nejdál došel do semifinále poháru UEFA (1984/85 a 1985/86). Titul získal v sezoně 1988/89 již jako kapitán mužstva. S klubem vytvořil rekord v počtu bodů. Získal 58 ze 68 možných.[11] V listopadu 1989 získal italský superpohár. První evropskou trofej získal v sezoně 1990/91 když vyhrál pohár UEFA.

Poté klub opustil trenér Giovanni Trapattoni. Ale i tak získal s klubem úspěchy. V sezoně 1993/94 získal opět pohár UEFA. I když vyhrál tuto trofej, v lize se musel do předposledního kola zachraňovat od sestupu. Další vetší úspěch zaznamenal v sezoně 1996/97, když se dostal do finále poháru UEFA, kde prohrál na penalty s německým Schalke 04. V následující sezoně již pohár UEFA vyhrál a tak si mohl mohl říkat trojnásobný vítěz. V lize skončil na 2. místě. V následující sezoně překročil hranici 750 utkání v dresu Nerazzurri.[12] Sezonu uzavřel na 8. místě v lize a poté se rozhodl že ukončí svou dlouhou kariéru. Celkem odehrál 757 utkání z toho 519 v lize.[3]

Giuseppe v sezoně 1981/82 s ikonyckým knírem

Za reprezentaci odehrál 81 utkání a vstřelil 6 branek. První utkání odehrál již v 18 letech 14. dubna 1982 proti NDR (0:1).[13] Byl povolán na MS 1982, odehrál zde tři utkání a to včetně finále, ve kterém nahradil Antognoniho. Tehdy 18 letý hráč pokryl protihráče Rummeniggeho. Stal se druhým nejmladším mistrem světa.[2] V letech 1988 až 1991 byl kapitánem.[14] S páskou na ruce nastupoval na ME 1988 i na domácím MS 1990. Dne 5. června 1991 dostal červenou kartu v 90. minutě, jen pár sekund co vystřídal.[15] Toto utkání bylo na dlouhou dobu posledním co odehrál za národní tým. Protože nový trenér Sacchi sázel na jiné hráče.[16]

Po sedmi letech, ve věku 34 let jej povolal trenér Maldini pro MS 1998 za zraněného Ferraru.[17] Odehrál tři utkání a po šampionátu ukončil reprezentační kariéru.

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1982	2 zápas ve druhé skupin. fáze	5. 7.	Brazílie	56	0	3:2[18]
		Semifinále	8. 7.	Polsko	90	0	2:0[19]
		Finále	11. 7.	NSR	90	0	3:1[20]
	MS 1986	1 zápas ve skupině A	31. 5.	Bulharsko	90	0	1:1[21]
		2 zápas ve skupině A	5. 6.	Argentina	90	0	1:1[22]
		čtvrtfinále	17. 6.	Francie	90	0	0:2[23]
	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[24]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[25]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	90	0	2:0[26]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[27]
	MS 1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[28]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0[29]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	90	0	2:0[30]
		Osmifinále	25. 6.	Uruguay	90	0	2:0[31]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	90	0	1:0[32]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	120	0	1:1 (3:4) na pen.[33]
		O 3. místo	7. 7.	Anglie	90	0	2:1[34]
	MS 1998	3 zápas ve skupině	23. 6.	Rakousko	86	0	2:1[35]
		Osmifinále	27. 6.	Norsko	90	0	1:0[36]
		Čtvrtfinále	3. 7.	Francie	120	0	0:0 (3:4) na pen.[37]