Cesare Maldini

Fotbal začal hrát již jako dítě. Ve věku 13 let, zapůsobil na zaměstnance klubu Triestiny. Tady hrál ve všech věkových kategorii a také překonal zánět pohrudnice, která riskovala jeho budoucí fotbalovou kariéru.[4] Na počátku roku 1950 se poprvé seznámil s trenérem Roccem, předurčeným k tomu, aby se stal jeho hlavní postavou v kariéře a ještě více v životě. Právě paròn se v těchto letech rozhodl připojit natrvalo do prvního týmu, i když debut v Serie A|nejvyšší lize byl 24. května 1953 proti Palermu (0:0).[5] V následující sezóně se stal již lepším hráčem a byl uváděn do základní sestavy a dělal i kapitána.

Do Milána odešel na začátku sezóny 1953/54. Do Rossoneri přišel původně jako náhradník. Jenže díky zranění konkurenčních obránců se stal na dlouhých 12 let nenahraditelným. První branku vstřelil 6. února 1955 proti Triestině (3:4).[6] V roce 1961 se stal kapitánem Rossoneri a také přišel na trenérskou lavičku jeho učitel Nereo Rocco.

Během 12let v Miláně vyhrál čtyři ligové tituly (1954/55, 1956/57, 1958/59, 1961/62). A jako kapitán zvedl poprvé v klubové historii pohár pro vítěze PMEZ 1962/63. Utkání se hrálo 22. května 1963 ve Wembley proti Benfice (2:1).[7]

V roce 1966 se rozhodl následovat učitele Rocca do Turína, kde ale po jedné odehrané sezoně ukončil kariéru. Celkem za svou 15 letou kariéru odehrál 467 soutěžních utkání a vstřelil 3 branky.

V národním týmu debutoval ve svých 28 letech 6. ledna 1960 proti Švýcarsku (3:0).[8] Zúčastnil se MS 1962, kde odehrál dva zápasy.[9] Byl také kapitánem ve dvouletém období 1962-1963. Celkem nastoupil do 14 utkání.

• 4× vítěz italské ligy (1954/55, 1956/57, 1958/59, 1961/62)
• 1× vítěz poháru PMEZ (1962/63)

• 1x na MP (1955-1960)
• 1× na MS (1962)

• All Stars na MS (1962)
• v roce 2016 uveden do síně slávy Italského fotbalu.

Po skončení fotbalové kariéry se rozhodl pracovat u Rossoneri v letech 1967-1971 jako asistent trenéra a trenér mládeže. Po roce 1971 se stal prvním trenérem v klubu a zůstal v něm do roku 1974. V sezoně 1972/73 vyhrál Italský pohár i evropský pohár PVP. Od vítězství v lize stál klubu jeden bod. V následující sezoně prohrál dvě finále o evropské poháry. Nejprve o Superpohár UEFA 1973 a poté i PVP. V lize se klub trápil a od 25. kola přepustil místo Trapattonimu. Poté působil ve Foggie, Ternaně a v Parmě, kterou v sezoně 1978/79 dovedl k postupu do druhé ligy. Do klubové trenéřině se vrátil za odvolaného Zaccheroniho k Rossoneri v sezoně 2000/01.

V roce 1980 byl federací vybrán jako asistent reprezentačního trenéra Bearzota. Tuto funkci zastával i na zlatém MS 1982. Skončil spolu Bearzotem v roce 1986. Poté převzal pozici trenéra u reprezentace do 21 let. S ní byl na pěti turnajích ME U21, které tři po sobě šampionáty vyhrál (1992 - zlato, 1994 - zlato, 1996 - zlato). Na konci roku 1996 federace odvolala trenéra Sacchiho a nahradila jej Cesarem. A tak se stalo, že do MS 1998 trénoval v reprezentaci svého syna Paola. [11] Po vyřazení ve čtvrtfinále na MS 1998 skončil u reprezentace. Další reprezentační nabídku dostal na konci roku 2001 od Paraguaye, kterou vedl na MS 2002. Odstoupil po osmifinálové prohře.[12]

• 1× vítěz italského poháru (1972/73)
• 1× vítěz poháru PVP (1972/73)

• 2x na MS (1998, 2002)
• 5x na ME U21 (1988, 1990 - bronz, 1992 - zlato, 1994 - zlato, 1996 - zlato)
• 2x na OH (1992, 1996)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů
• Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cesare Maldini na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cesare Maldini na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Životopis hráče na Eurofotbal.cz

Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce: Arrigo Sacchi	1996–1998 Cesare Maldini	Nástupce: Dino Zoff

Trenér paraguayské fotbalové reprezentace
Předchůdce: Sergio Markarián	2001–2001 Cesare Maldini	Nástupce: Aníbal Ruiz