Gilo

Gilo (hebrejsky: גילֹה) je izraelské sídlo ve východním Jeruzalémě, považované Organizací spojených národů za osadu, zatímco Izraelem považované za jeruzalémskou čtvrť.[1] Podobně ho často označují americká média.[2]

Ulice ve čtvrti Gilo

Dějiny

Během války za nezávislost umístila egyptská armáda v Gilu své dělostřelectvo a těžce ostřelovala západní Jeruzalém. Pokus o postup na Jeruzalém z Gila byl však v intenzivní bitvě překažen. Kibuc Ramat Rachel severně od Gila celkem třikrát změnil stát, pod který spadal, zatímco Gilo zůstalo po roce 1967 na druhé straně zelené linie.[3]

Část zdejších pozemků byla vlastněna židovskými institucemi před válkou za nezávislost, zatímco palestinsko-arabské zdroje tvrdí, že více než 2700 dunamů bylo zkonfiskováno od vesnic Bajt Džalá, Bejt Safafa a Šarafat.[4][5]

Geografie

Pohled na Gilo z Bajt Džaly

Gilo se nachází na kopci v jihozápadním Jeruzalémě a od Bajt Džaly je oddělen hlubokou roklí. Na východ pod Gilo probíhají dálniční tunely do Guš Ecionu a na sousedním vrcholu se nachází osada Har Gilo. Bejt Safafa a Šarafat se nachází severně od Gilo, zatímco Betlém se nachází směrem na jih.[6]

Biblické Gilo

Biblické město Gilo je zmíněno v knize Jozue (Joz 15, 51 (Kral, ČEP)) a 2. knize Samuelově (2S 15, 12 (Kral, ČEP)) Někteří badatelé se domnívají, že biblické Gilo se nacházelo v centrální části hebronské pahorkatiny, zatímco název moderního sídla bylo zvoleno díky blízkosti k Bajt Džale, možná díky zkomolenině názvu Gilo. Město Gilo v jihozápadní části kopcovité země Judy (Joz 15:51) bylo rodištěm Achitofela (Joz 15:51, 2 Sam 15:12) a zároveň i místem kde spáchal sebevraždu (17:23). Biblické Gilo bylo identifikováno s Kurbet Džala, zhruba 11,2 kilometru severně od Hebronu.[7]

Status

Gilo se nachází za zelenou linií z roku 1967. Podle organizace HonestReporting není Gilo „osadou“ v nejširším významu tohoto termínu a uvádí, že pod termínem osada se představuje „obraz izolované enklávy na Západním břehu.“ Gilo leží uvnitř jeruzalémské městské hranice a je geograficky navazující na sousední židovské čtvrti, které existovaly již před šestidenní válkou. Některá média, jako například The New York Times, The Washington Post, CNN, Associated Press, Boston Globe a CBS News označují Gilo jako „čtvrť.“[2] V memorandu, kterým vedení CNN instruovalo své reportéry, se uvádí: „zmiňujeme Gilo jako židovskou čtvrť na předměstí Jeruzaléma (…) nezmiňujeme jej jako osadu.“ Někteří reportéři CNN s takovým pokynem vyjádřili nesouhlas, zpravodaj listu The Independent k tomu řekl, že za rozhodnutím CNN byl tlak židovské lobby.[8] V roce 2011 CNN označuje Gilo nejčastěji za „spornou čtvrť Jeruzaléma“.[9] Vláda Spojených států původně označovala Gilo jako čtvrť, později se ústy ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové odpovědi na konkrétní klasifikování Gila a dalších částí východního Jeruzaléma vyhnula.[10] To však nepovažují za přesné palestinští Arabové a propalestinské organizace.[11] Jiná média, jako například BBC, AFP, Reuters a The Economist popisují Gilo jako „osadu“ ve východním Jeruzalémě.

Ostřelování

Betonová zeď postavená jako štít před palestinskými střelci, kteří Gilo ostřelovali

V letech 2000 až 2002, během prvních dvou let druhé intifády, bylo zaznamenáno přes 400 případů, kdy bylo Gilo ostřelováno z Bajt Džaly.[12] Přestože je Bajt Džalá převážně křesťanská, byla infiltrována střelci z militantní frakce Fatahu, známé jako Tanzim, kteří se údajně rozmístili při křesťanských domech a kostelech s cílem, že izraelská opětovná palba by mohla poškodit křesťanské stavby.[13]

Střelba byla prováděna jak z ručních zbraní tak z minometů. Došlo ke zranění mnoha civilistů a domy směrem k Bajt Džalá utrpěly rozsáhlé poškození, kvůli kterému je museli jejich majitelé opustit. Izraelská vláda nakonec nechala před těmito domy postavit betonovou bariéru.[12][14] Střelba úplně přestala až po izraelské operaci Obranný štít.

Školy a instituce

V březnu 2008 bylo v Gilo otevřeno centrum pro autistické děti Bejt ha-Or.[15] Nachází se zde také domov Ilan pro handicapované lidi.[16] V Gilo se nachází celkem 35 synagog.[17] V roce 2009 zavedlo zdejší komunitní centrum, které patří mezi největší v Izraeli, nový hybridní vodní ohřívací systém, který šetří energii a výrazně snižuje znečištění.[18]

Archeologie

Během výstavby Gilo objevili archeologové pod nákupním centrem Rechov Haganenet pevnost a zemědělské nástroje z dob Šalamounova chrámu. Mezi Kanadským kopcem a parkem pak odkryli pozůstatky statku a náhrobků z dob druhého Chrámu. Na různých místech pak byly nalezeny pozůstatky z římského a byzantského období.[19]

Demografie

Žije zde celkem 40 000 obyvatel, což činí z Gilo jednu z největších jeruzalémských čtvrtí.[12] Podle jiného zdroje je populace nižší, ale s více než 25 000 obyvateli rovněž jde o jedno z nejvýznamnějších sídlišť na okraji města. Plocha této městské části dosahuje 2859 dunamů (2,859 kilometru čtverečního).[20]

Vývoj počtu obyvatel 2000-2008[20]
Rok 2000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Počet obyvatel27 63727 56927 42527 30927 25827 17327 08726 929

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gilo na anglické Wikipedii.

  1. Two die in Hebron clashes [online]. BBC, 2001-09-03 [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
  2. A stabbing in Gilo [online]. HonestReporting [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-30. (anglicky)
  3. LICHTMAN, Gail. A history of Jerusalem's highest neighborhood [online]. The Jerusalem Post, 2000-10-24 [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-25. (anglicky)
  4. "One more Obstacle to Peace": A new Israeli Neighborhood on the lands of Jerusalem city [online]. Applied Research Institute, 2007-03-10 [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-31. (anglicky)
  5. Is Beit Jala burning? [online]. Israel Insider, 2001-09-04 [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-26. (anglicky)
  6. Arafat's media do support Jerusalem bus bombing [online]. Likud Netherland [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Giloh [online]. ChristianAnswers.Net [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
  8. FISK, Robert. CNN caves in to Israel over its references to illegal settlements [online]. The Independent, 2001-09-03 [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-28. (anglicky)
  9. Controversial Israeli construction approved as Obama meets with Peres. CNN [online]. 2011-04-05. Dostupné online. (anglicky)
  10. Rice: US entirely opposed to Har Homa [online]. The Jerusalem Post, 2008-01-08 [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  11. Euphemisms for Israeli Settlements Confuse Coverage [online]. Fairness and Accuracy in Reporting (FAIR), 2002-08 [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
  12. BEN DAVID, Lenny. The strategic significance of Har Homa [online]. The Jerusalem Post, 2007-12-15 [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-24. (anglicky)
  13. Associated Press, as reported in Yoram Ettinger, "The Islamization of Bethlehem by Arafat," Jerusalem Cloakroom #117, Ariel Center for Policy Research, December 25, 2001.
  14. Excerpts from Briefing by Jerusalem Mayor Ehud Olmert on the Situation in Jerusalem [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2000-10-24 [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
  15. Alut Infoletter [online]. Alut [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  16. Gilo Residence of the Ilan Foundation [online]. The Source [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-17. (anglicky)
  17. Pain and sorrow are not a sign of weakness [online]. Our Jerusalem [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  18. Hybrid water heating system to be dedicated at Gilo community center [online]. The Jerusalem Post [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  19. Jerusalem neighborhoods: Gilo [online]. Město Jeruzalém [cit. 2009-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-09. (anglicky)
  20. Settlements in East Jerusalem [online]. Foundation for Middle East Peace [cit. 2011-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-18. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.