Ramat Rachel

Vojáci brigády Golani v kibucu Ramat Rachel po skončení izraelské války za nezávislost

Kibuc byl založen v roce 1926 členy dělnicko-sionistické skupiny Gdud ha-Avoda. Jejich cílem bylo usadit se v Jeruzalémě a vydělávat si na živobytí manuální prací, jako například prací v kamenictví, výstavbou bytů či prací v dopravě.[3] Poté, co žili v provizorním táboře v Jeruzalémě, se skupina deseti průkopníků usadila na kamenité parcele na 803 metrů vysokém kopci jižně od města. Kibuc však byl zničen během arabských nepokojů v roce 1929. Stovky Arabů tehdy tuto zemědělskou školu napadli a vypálili. Osadníci se však o rok později na stejné místo vrátili.[4]

Koncem 40. let měl kibuc rozlohu katastrálního území pouhých 90 dunamů (9 hektarů).[5] Během války za izraelskou nezávislost byl kibuc dočasně odříznut od města.[6] 23. května 1948 k vesnici dorazila egyptská armáda a do 26. května se opakovaně pokoušela o jeho dobytí, čímž by se jí otevřel přístup k centrálním částem západního Jeruzaléma obývaného převážně Židy. Kibucem několikrát během těchto dnů prošla fronta, ale nakonec byl egyptský útok odražen.[7]

V následujících letech měl Ramat Rachel charakter hraniční osady. 23. září 1956 zde došlo k tragickému incidentu. Jordánský voják zahájil palbu na kibuc, ve kterém právě probíhala archeologická konference. Čtyři lidé byli zabiti. Jordánské úřady pak oznámily, že voják byl duševně nevyrovnaný.[8] V roce 1967 byla obec cílem intenzivního dělostřeleckého ostřelování z jordánských pozic.

S postupným rozšiřováním Jeruzaléma směrem na jih kibuc Ramat Rachel územně splynul se souvisle zastavěným územím města stal se administrativní enklávou obklopenou urbanizovanou krajinou.

Ekonomika kibucu se točí kolem jeho hotelu a banketního sálu, jejž kibuc vlastní. Kibuc rovněž provozuje veřejné koupaliště a nabízí lázeňské procedury. V kibucu se taktéž nachází archeologický park, a to na vrchu kopce, kde je možné nalézt pozůstatky masivního paláce a vodních děl, o kterých se předpokládá, že se datují až do počátku Izraelského království.

První vědecký průzkum místa, známého v arabštině jako Khirbet es-Sallah, byl řízen Benjaminem Mazarem a Moše Stekelisem v letech 1930 až 1931. Během řady vykopávek v letech 1959 až 1962 Jochanan Aharoni toto místo předběžně identifikoval jako biblický Bejt ha-Kerem (Kniha Jeremjáš 6:1), jedno z míst, odkud bylo do Jeruzaléma ohněm signalizováno varování ke konci období prvního Chrámu.[9] Jigael Jadin datoval palác odkrytý Aharonim do vlády královny Atalji a identifikoval jej jako „dům Baalův“, jenž je zmíněn ve 2. knize královské 11:18.

Archeologická zahrada v kibucu

Jedním z mnoha důležitých artefaktů objevených v kibucu Ramat Rachel jsou otisky pečetí LMLK, nalezené na rukojetích rozbitých nádob.[10] Archeolog Gavri'el Barkaj, který působil na zdejších vykopávkách v roce 1984 prohlásil, že starověký název tohoto místa může být MMST, jedno ze čtyř záhadných slov, které se objevují na rukojeti.[11] Barkajovu teorii podporuje střep objevený Aharonim, který zobrazuje podobiznu krále Chizkijáše, který v této době vládl. Na místě současného kibucu však bylo nalezeno více rukojetí s písmeny HBRN (Hebron) a ZYF (Zif) než s MMST.[12]

Archeologické práce pokračovaly v roce 2004 pod vedením archeologů z Telavivské univerzity Odedem Lipschitsem a Manfredem Oemingem. Podle Lipschitse byl palác či administrativní centrum s vodními díly „v Erec Jisra'el jedinečný.“[13][14]

V červenci 2008 archeologové v Ramat Rachel objevili hrnec z prvního století tohoto letopočtu, obsahující patnáct velkých zlatých mincí. Hrnec byl nalezen pod podlahou kolumbária.[15]

Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Ramat Rachel Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 474 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 5,3 %.[1]