Giacinto Facchetti

Giacinto Facchetti (18. červenec 1942, Treviglio, Italské království – 4. září 2006, Milán, Itálie) byl italský fotbalista a fotbalový funkcionář. Hrával na pozici levého obránce.

Giacinto Facchetti
Osobní informace
Datum narození	18. července 1942
Místo narození	Treviglio, Italské království
Datum úmrtí	4. září 2006 (ve věku 64 let)
Místo úmrtí	Milán, Itálie
Výška	188 cm
Hmotnost	85 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1960–1978 Inter 4750(59)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1964 1963–1977 Itálie U21 Itálie 010(0) 940(3)
Úspěchy
Mistrovství světa 1970 Itálie Mistrovství Evropy 1968 Itálie 1. italská fotbalová liga 1962/63 Inter 1964/65 Inter 1965/66 Inter 1970/71 Inter Pohár PMEZ 1963/64 Inter 1964/65 Inter 1966/67 Inter 1971/72 Inter Interkontinentální pohár 1964 Inter 1965 Inter
Další informace
Web	giacintofacchetti.org
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Celou svou 18 letou kariéru spojil s Interem, jehož byl hráčem v letech 1960 až 1978. Odehrál celkem 634 utkání a vstřelil 75 branek. V klubu v letech 2004 až 2006 zastával funkci prezidenta klubu. Za Nerazzurri vyhrál celkem devět trofejí. Získal čtyři tituly v lize (1962/63, 1964/65, 1965/66, 1970/71), jednou získal Italský pohár (1977/78), dvě vítězství v poháru PMEZ (1963/64, 1964/65) a o Interkontinentální pohár (1964, 1965).

Za italskou reprezentací hrál 14 let a jako kapitán se stal mistrem Evropy roku 1968 a také získal stříbrnou medaili na MS 1970. Hrál i na světových šampionátech v Anglii 1966 a v Německu 1974. Celkem za národní tým odehrál 94 utkání, v nichž vstřelil 3 branky.

Je považován za inovátora v roli obránce, který rád útočil [1] a také je považován za jednoho z nejlepších hráčů v Italského fotbalu. [2] V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1965 umístil na druhém místě a roku 1968 na pátém.[3] Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů světa.[4]

Po ukončení hráčské kariéry se stal viceprezidentem Atalanty. V roce 1985 se vrátil do Interu, kde působil jako generální manažer a poté sportovní ředitel. V roce 2004 se stal do své smrti v roce 2006 prezidentem klubu.[5]