Garonna

V dobách Julia Caesara se název psal latinsky Garumna, slovo se skládá ze základu garr- (skála, kámen) a přípony -unn / -onna (pramen, řeka). Jeho význam by se tak dal přeložit jako kamenitá řeka, nebo bystřina.

V Pyrenejích se Garonně přezdívá era Garona, což v horské gaskonštině znamená řeka.

Řeka pramení v údolí Arán (Val d'Aran) ve španělských centrálních Pyrenejích několika prameny v nadmořské výšce 800 až 2300 m. Stáčí se na sever, kde po chvíli překračuje francouzské hranice v místě zvaném Pont du Roy u městečka Fos. Než opustí Pyreneje, protéká ještě poutním městem Saint-Bertrand-de-Comminges, kde se její tok stáčí mírně na východ. Na horním toku teče v úzké hluboké dolině a má prudký spád. Pak protéká velkým údolím, Garonskou nížinou a stává se typickou rovinnou řekou s dobře vypracovaným říčním údolím. Směřuje opět na severozápad, kde postupně potká větší města Toulouse, Agen a Bordeaux. Mezi Toulouse a Bordeaux se do Garonny vlévají její největší přítoky Tarn a Lot, tvořící vodní systém Centrálního masívu. U Bordeaux dosahuje šířka řeky 500 m. Za Bordeaux se Garonna společně s Dordogne pozvolna vlévá do Biskajského zálivu v podobě 75 km dlouhého a až 11 km širokého ústí, nazývaného Gironde.

Na horním toku a v okolí Toulouse se hodnota průtoku odvíjí zejména od sněhových srážek a následného jarního tání ve vyšších polohách Pyrenejí. Na dolním toku pak záleží na množství dešťových srážek a objem vody v jednotlivých přítocích, hlavně pak z Centrálního masívu. Průtok se prudce mění v průběhu roku. Maximálního průtoku dosahuje řeka od března do června, kdy dochází k povodním (někdy i katastrofálním). Druhé maximum pak nastává na podzim. Průměrný průtok vody v ústí činí přibližně 680 m³/s, maximální až 8000 m³/s. V Bordeaux dosahuje řeka velké šířky, tudíž se na ní projevuje příliv a odliv. Při silných přílivech může dokonce docházet k výskytu výrazné přílivové vlny.