Gare Saint-Lazare
Gare Saint-Lazare [gár seinlazár] (česky Nádraží svatého Lazara) je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází v 8. obvodu mezi ulicemi Rue de Rome a Rue d'Amsterdam. Nádražní budova je zapsána na seznamu historických památek. Nádraží slouží především pro příměstskou osobní dopravu v regionu Île-de-France a se svými více než 100 milióny cestujících ročně je druhým nejrušnějším nádražím v Paříži i ve Francii (po nádraží Gare de Paris-Nord).
| Gare de Paris-Saint-Lazare | |
|---|---|
 Nádražní budova v noci | |
| Stát | Francie |
| Město | Paříž |
| Ulice | rue d'Amsterdam, rue Saint-Lazare a rue de Rome |
| Souřadnice | 48°52′36″ s. š., 2°19′31″ v. d. |
| Provozovatel dráhy | SNCF |
| Nadmořská výška | 32 m n. m. |
| V provozu od | 1837 |
| Nástupišť (hran) | 27 |
| Počet cestujících | 450 000/den |
| Vypravené vlaky | 1 700/den |
| Návazná doprava |       |
| Kód památky | PA00088816 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
První pařížské nádraží, konečná stanice trati do Saint Germain, bylo zprovozněno 26. srpna 1837 pod názvem Embarcadère de l'Ouest (Západní nástupiště). Jednalo se o provizorní dřevěné nádraží, které bylo v roce 1841 nahrazeno zděnou stavbou. Ovšem už v letech 1842–1853 bylo postaveno dnešní nádraží podle plánů architekta Alfreda Armanda a inženýra Eugèna Flachata podél ulice Rue Saint-Lazare, po které je pojmenováno. Roku 1867 bylo opět rozšířeno a jeho otevření se zúčastnil i rakouský císař a ruský car. V letech 1885–1889 bylo rozšířeno do dnešní podoby a otevřeno u příležitosti světové výstavy. Architektem přestavby byl Juste Lisch.
Roku 1930 byl otevřen prostorný vestibul a od 30. let byly zdejší trati postupně elektrifikovány, nejprve napětím 750 V ss s třetí kolejí, později 25 kV st s trolejí. V letech 1972,1979 a 1989 byla část příměstské dopravy převedena na linku RER A na novém podzemním nádraží Auber, otevřeném asi 500 metrů jihovýchodně od nádraží, a Saint-Lazare ztratil značnou část cestujících.
Rozvoj
Přesto po roce 2000 začal provoz opět sílit a zanedbané nádraží muselo v letech 2003-2012 projít velkou rekonstrukcí s cílem zvýšit kapacitu nádraží až na. 450 000 cestujících denně, takže by se stanice ocitla na druhém místě v Evropě po Gare du Nord. Náklady byly odhadnuty na 164 milionů eur, z čehož 63 miliónů investovala SNCF.[1] Technicky velmi náročný projekt se musel uskutečnit bez přerušení provozu a zahrnul i rekonstrukci vestibulu, kde vzniklo podzemní nákupní středisko.
Spojení
Nástupiště 1 až 17 slouží příměstské dopravě, nástupiště 18 až 27 dopravě dálkové. Dálkové spoje zajišťují vlaky:
- Intercités Normandie (Cherbourg-Octeville, Caen, Évreux, Lisieux, Saint-Lô, Trouville-Deauville, Le Havre, Rouen, Mantes-la-Jolie, Vernon, Dieppe)
- TER Haute-Normandie (Mantes-la-Jolie, Rouen, Serquigny, Évreux)
Regionální spoje zajišťují linky Transilien L a J.
Na stejnojmenné stanici je možné přestoupit na linky pařížského metra 3, 12, 13, a 14. Podzemní chodbou se lze dostat na stanici Saint-Augustin, kde je linka 9. Na podzemní stanici Haussmann – Saint Lazare je možné přestoupit na linku RER E. Asi 500 m jihozápadně od nádraží je nové podzemní nádraží Gare Auber linky RER A, která patří k nejvytíženějším v celé síti.
Zajímavosti
V blízkosti nádraží bydlelo v 19. století několik impresionistických malířů a Édouard Manet, Claude Monet a další namalovali řadu obrazů s motivem nádraží.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gare de Paris-Saint-Lazare na francouzské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gare Saint-Lazare na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Informace o nádraží[nedostupný zdroj]
- (francouzsky) Historie nádražní budovy na Structurae
- (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
