Pelikán hnědý

Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis) je velký pták z čeledi pelikánovití, nejmenší[2] a zároveň nejrozšířenější[3] pelikán.

Pelikán hnědý
Pelikán hnědý
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďpelikánovití (Pelecanidae)
Rodpelikán (Pelecanus)
Binomické jméno
Pelecanus occidentalis
Linné, 1766
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Naprosto nezaměnitelný, 105–152 cm dlouhý pták s rozpětím křídel od 203 do 228 cm a hmotností mezi 3,5–8 kg.[3] Stejně jako ostatní pelikáni je silně stavěný, má dlouhý krk, nápadně krátké končetiny a charakteristický silný zobák s hrdelním vakem.

Opeření na těle má šedé, na zadní straně krku a zátylku tmavě hnědé, na hlavě a přední straně krku bílé nebo žlutavé a na obličeji a hrdelním vaku nazelenalé. Obě pohlaví jsou zbarveny stejně, mláďata v prachovém peří jsou celá bílá.

Rozšíření a početnost

Hojně se vyskytuje na pobřeží Severní, Střední i Jižní Ameriky od Washingtonu a Virginie po severní Chile, ústí Amazonky a ostrovy Sant d'Eau a Tobago.[4] Ačkoli žije téměř výhradně na pobřežích, mladí ptáci se občas objevují také na vnitrozemských sladkovodních jezerech. Krátce poté, co skončí hnízdní období se severoameričtí ptáci v početných hejnech vydávají směrem na sever, odkud se směrem na jih vrací až na zimu.

V minulosti byla jeho početnost na jihovýchodě Spojených států, v Kalifornii a na Floridě ohrožována především používáním pesticidů.[5] Až dodnes nebyl zatím přesně odhadnut počet volně žijících jedinců, ale odhaduje se, že žijí na ploše větší jak 2 400 000 km2. Dle Červeného seznamu IUCN byl v roce 2006 uznán jako málo dotčený druh.[6]

Ekologie

Pelikán hnědý je vysoce společenský pták – hřaduje, migruje a často i loví potravu v hejnech. Jako jediný pelikán se za svou potravou také vrhá střemhlav do vody z výšky 10 m.[7] Loví různé druhy ryb, především sledě, vzácněji i korýše.

Hnízdo z větví a rostlinné vegetace si staví většinou na stromech nebo větších keřích rostoucích na ostrovech. Klade 1–2, vzácněji i 3 vejce, na kterých sedí po dobu 39 dní střídavě oba rodiče. Rodiče zpočátku vyvrhují potravu do hnízda a asi po 10 dnech si již mláďata berou potravu ze zobáku sami. Osamostatňují se asi v 9. týdnu života a ve volné přírodě se dožívají průměrně 15–25 let.

Poddruhy

V současné době rozeznáváme u pelikána hnědého celkem 5 poddruhů:

  • Pelikán kalifornský (P. o. californicus)
  • Pelikán východní (P. o. carolinensis)
  • Pelikán karibský (P. o. occidentalis)
  • Pelikán galapážský (P. o. urinator)
  • Pelikán kolumbijský (P. o. murphy)

Až do dnešní doby existují debaty o údajném poddruhu pelikána hnědého pelikánu peruánském (P. (o.) thagus), který bývá často uváděn jako oddělený druh.[8]

Chov v zoo

V České republice je od roku 2020 chován v Zoo Plzeň.[9]

Hudba

V roce 1998 americký dirigent David Woodard složil hudbu na památku Kalifornského hnědého pelikána.[10]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Brown Pelican na anglické Wikipedii a Pelikan brunatny na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Archivovaná kopie. www.atm2.blog.cz [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-13.
  3. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id21029/
  4. viz mapka rozšíření na http://www.birds.cornell.edu/AllAboutBirds/BirdGuide/Brown_Pelican.html#description
  5. http://www.sdakotabirds.com/species/brown_pelican_info.htm
  6. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-02.
  7. Burnie, D. (2002): Zvíře. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8
  8. http://www.birds.cornell.edu/AllAboutBirds/BirdGuide/Brown_Pelican.html#description
  9. ZootierlisteHomepage. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
  10. Manzer, T., "Pelican's Goodbye is a Sad Song", Long Beach Press-Telegram, 2. října 1998.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.