Franz Walter Stahlecker

Franz Walter Stahlecker (10. října 190023. března 1942) byl velitelem bezpečnostních složek SS, to jest Sicherheitspolizei (bezpečnostní policie) a Sicherheitsdienst (SD, Bezpečnostní služba) v říšském komisariátu Ostland v letech 1941-1942.[1] Stahlecker velel Einsatzgruppe A, nejvražednější ze čtyř aktivních Einsatzgruppen, což byla komanda smrti během Holokaustu na území Německem okupované východní Evropy.[2]

Franz Walter Stahlecker
Franz Walter Stahlecker na fotografii z druhé poloviny 30. let.
Rodné jménoFranz Walter Stahlecker
Narození10. října 1900
Sternenfels, Německo
Úmrtí23. března 1942 (ve věku 41 let)
Krasnogvardějsk, Rusko
Příčina úmrtípodlehnutí zraněním
Alma materUniverzita Tübingen
Povoláníprávník
ZaměstnavatelGestapo
Znám jakopachatel Holokaustu; pachatel masových vražd
OceněníŽelezný kříž 1. třídy
Železný kříž 2. třídy
Válečný záslužný kříž
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
PříbuzníRudolf Stahlecker (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počáteční kariéra

Mapa obsažená ve zprávě, v níž Stahlecker svým nadřízeným v říjnu 1941 shrnul 220 250 vražd, které spáchala Einsatzgruppe A pod jeho velením. Estonsko je v ní označeno jako "zbavené Židů".

Narodil se v zámožné rodině ve Sternenfelsu (asi 40 km severozápadně od Stuttgartu) v roce 1900. V Tübingen vystudoval administrativní právo[3] a v letech 1919–1920 byl členem později zakázaného antisemitského hnutí Deutschvölkischer Schutz und Trutzbund a jeho teroristické složky Organisation Consul. V roce 1932 se oženil s Luise-Gabrielou von Gültlingenstal, s níž měl čtyři děti, a stal se členem nacistické strany. V tomtéž roce se stal členem gestapa, 1934 byl jmenován jeho vedoucím ve Württembersku a brzy byl přidělen do hlavní kanceláře Sicherheitsdienst (SD).[2] Roku 1937 se stal náčelníkem Gestapa ve Wroclawi a po připojení Rakouska v roce 1938 velitelem okrsku Dunaj (Vídeň), jímž zůstal i když povýšil na SS-Standartenführera.[2] Byl formálním nadřízeným Adolfa Eichmanna s nímž spolupracoval na tzv."územním řešení", tj. deportaci téměř sto tisíc Židů do lublinského kraje na nucené práce, kde pak vznikly vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor a Majdanek.

Kvůli názorovým rozporům s Reinhardem Heydrichem přešel na Ministerstvo zahraničí a byl velitelem SD v Protektorátu Čechy a Morava pod SS-Brigadeführerem Karlem Hermannem Frankem a v roce 1940 v Norsku, kde byl povýšen na SS-Oberführera.[4]

Einsatzgruppe A

V červnu roku 1941 byl Stahlecker povýšen na SS-Brigadeführera a generálmajora policie. Převzal vedení Einsatzgruppe A[3] v naději, že tak podpoří svou kariéru v RSHA (Hlavní říšský bezpečnostní úřad), politickou policií a zpravodajskou organizaci nacistického Německa.

Einsatzgruppe A následovala Skupinu armád Sever a působila v Baltských státech a oblastech Ruska až k Leningradu.[2] Jejím cílem bylo shánět a vraždit Židy, Romy, komunisty a další „nežádoucí“ osoby. V zimě roku 1941 hlásil Stahlecker do Berlína, že Einsatzgruppe A zavraždila asi 249 420 Židů. Franz Walter Stahlecker byl zabit v boji se sovětskými partyzány 23. března 1942 nedaleko obce Krasnogvardějsk (dnes předměstí Petrohradu).[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Walter Stahlecker na anglické Wikipedii.

  1. Einsatz im "Reichskommissariat Ostland": Dokumente zum Völkermord im Baltikum und in Weißrußland 1941–1944. Redakce Benz Wolfgang. Berlin: Metropol, 1998. Dostupné online. ISBN 3932482018. OCLC 40486576 S. 31, 263. (German)
  2. Stahlecker, Franz Walter [online]. Yad Vashem, 2003 [cit. 2009-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. HEADLAND, Ronald. Messages of murder: a study of the reports of the Einsatzgruppen of the Security Police and the Security Service, 1941-1943. 2nd. vyd. [s.l.]: Fairleigh Dickinson University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 0838634184. S. 152. (anglicky)
  4. CROWE, David. The Holocaust: Roots, History, and Aftermath. illustrated. vyd. [s.l.]: Westview Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0813343259. S. 200. (anglicky)

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.